Při čtení Reinerovy poezie mívám obecně pocit, jako bych zakopávala o rytmus. Ale možná je to jen tím, že v ní neumím správně chodit. Proto jsem se do sbírky pouštěla s obavami, jak se autor vypořádal s decimou, tedy básnickou formou, která je svázána dalšími pevnými pravidly (počet veršů, počet a rozložení rýmů). A světě, div se! Občas se mi sice zdálo, jako bych se špatně odpruženou strofou najela do výmolu, ale některými básněmi jsem prosvištěla až neuvěřitelně hladce a samozřejmě.
Recenze