Po nedávném dilematu, kdy jsem se rozhodla plně zaměřit na fantasy žánr bez young adult prvků, jsem se v podstatě vrátila k některým starším záležitostem. A tak jsem po třech letech uvítala znovu Kroniku netesaného trůnu. První díl se mi zdál jako průměr a po jeho dočtení jsem zrovna neměla chuť pokračovat. Po dokončení jsem si toho moc nepamatovala a vím, že jsem se občas do čtení musela nutit.
Chytla jsem tedy 'druhé nadšení', vzala druhý díl do ruky a rozhodla se, že dám autorovi ještě šanci. A musela jsem uznat, že u Císařových čepelí očividně platilo pravidlo, že když člověk na nějaký žánr ještě nedospěl, je těžší se mu zalíbit. A proto jsem musela naprosto obrátit a uznat, že tato kniha má potenciál a rozhodně se povedla. Na druhou stranu je tu i jiná překladatelka, tak si nejsem jistá, na kolik může mít vliv i tento fakt.
V poslední recenzi tohoto ražení, tedy u Šedých bastardů, jsem zmiňovala, že se k tomuto žánru může hodit i trošku hrubší slovník a otevřenější scény. I tady autor použil sem tam nějaké to sprostší slovo, i když ne v takové míře. Pokud to tak můžu říct, tak mi přijde, že kniha tak působí mnohem reálněji a dospěleji a nezní to jako čtení pro teenagery, což oceňuji. Ani ve skutečném životě lidé nemluví podle pravopisu a se slušným slovníkem, takže nevím, proč by to v knihách mělo být tabu.
Co se týče děje, tak je hodně výpravný a popisný. Nejde tu ani tak o akci a boje, i když samozřejmě nějaká ta bitka či větší střet se tu také odehraje. Autor podle mě klade důraz hlavně na politiku, intriky, vývoj postav a dění na pozadí. Vyprávění se totiž dělí mezi více hrdinů, nejdůležitějšími jsou tři sourozenci - Valyn, Kaden a Adare, ale občas sklouzne i na jiná místa s důležitými postavami. Neustále se střídají a utváří tak jeden velký obraz. Je tu hezky vidět, jak stačí málo a dochází k velkým nedorozuměním. Jedno slovo sem, jedno tam a výsledek je někde úplně jinde. Občas situace vypadá dost jasně, ale v okamžiku se může změnit. Stávalo se mi totiž, že jsem si byla jistá záměrem nějaké postavy a pak se detaily změnily a už jsem nemohla tvrdit, že vím na jaké straně stojí.
Velký důraz je kladen i na to, že nikdo není neomylný a stačí malý krok vedle a všechno se může zbortit jako domeček z karet. Nejvíc je to asi vidět u Valyna, který svými nerozvážnými rozkazy docela často ohrožuje ostatní, ale také u nerozhodné Adare, která stojí dost na hranici, co se týče její loajality. A zrovna ona mi ze všech postav sedla asi nejméně. Je totiž docela komplikovaná a nejsem si jistá, jak to s ní dopadne, protože bych jí i já nejraději zakroutila krkem :-).
Takže ano, čtení bylo pro mě pomalejší, protože jsem vstřebávala detaily. Navíc díky autorově stylu nejde o příběh plný adrenalinu, kdy by čtenář musel hltat každé slovo či stránku, ale vše se točí hlavně okolo dění na pozadí, jak se mění scénu po scéně a jaký tvoří celek. Je to zajímavé, dlouhé, ale přesto dobře napsané. Záleží na každém, co v knize bude hledat a na co se nachystá, ale nakonec musím uznat, že není dobré vždy dávat na první dojem.
Recenze
A co že se dělo?
No, čeká nás opět vyprávění z pohledů tří sourozenců.
Valyn, trénovaný zabiják a velitel letky má opět nejakčnější dějovou linku, kdy se můžete těšit na velkou spoustu krve, násilí a usekaných údů. Stejně jako v Císařových čepelích i zde mě jeho dějová linka bavila nejvíce, i když jsem mnohdy s jeho rozhodnutími nesouhlasila, stejně ho mám nejraději.
Pak tu máme Kadena, dědice trůnu a vytrénovaného mnišskými způsoby. Jeho dějová linka byla opět zajímavá, místo Kadenova tréninku teď čtenáři sledují, jak se objevuje nový mnišský řád, který se snaží o vymýcení Csestriim a dokonce potkává a poznává jednotlivé příslušníky tohoto druhu.
Takže prostřednictvím Kadena se dozvíme mnoho nových informací a poznáme spoustu postav.
Třetí vyprávění probíhá z pohledu Adare, která se zabývá výhradně hledáním spojenců a politikou.
Přiznám se, že tato dějová linka mě bavila ze všeho nejméně, jelikož mi tato hrdinka přišla velmi nesympatická, sobecká a její rozhodnutí neuvěřitelně hloupá. Ale pokud máte rádi řešení politiky, tento pohled bude přesně pro vás.
Novinkou je pár kapitol z pohledu Gwenny, Valynovi spolubojovnice, která je naprostým opakem Adare. Gwenna je typickým příkladem tvrdé a výbušné hrdinky, kterou si rozhodně musíte zamilovat.
Kromě pohledů rozdílných postav se dočkáte spousty akce, se kterou souvisí i úmrtí oblíbených postav, takže se na to citově připravte. Nemine vás však ani hromada vysvětlování, díky čemuž občas příběh působí dost roztahaně.
Až samotný závěr se opět pořádně rozjede a s poslední stránkou vás přepadne pocit, že prostě ihned potřebujete další díl.
Pokud máte rádi akční příběh, ve kterém nechybí intriky a nevadí vám, že budete mít zamotanou hlavu a stejně jako hlavní hrdinové, nebudete vědět, komu můžete věřit, rozhodně se pusťte do této knihy. První díl mi sice připadal lepší, ale i Prozřetelnost ohně rozhodně stojí za přečtení.
Chytla jsem tedy 'druhé nadšení', vzala druhý díl do ruky a rozhodla se, že dám autorovi ještě šanci. A musela jsem uznat, že u Císařových čepelí očividně platilo pravidlo, že když člověk na nějaký žánr ještě nedospěl, je těžší se mu zalíbit. A proto jsem musela naprosto obrátit a uznat, že tato kniha má potenciál a rozhodně se povedla. Na druhou stranu je tu i jiná překladatelka, tak si nejsem jistá, na kolik může mít vliv i tento fakt.
V poslední recenzi tohoto ražení, tedy u Šedých bastardů, jsem zmiňovala, že se k tomuto žánru může hodit i trošku hrubší slovník a otevřenější scény. I tady autor použil sem tam nějaké to sprostší slovo, i když ne v takové míře. Pokud to tak můžu říct, tak mi přijde, že kniha tak působí mnohem reálněji a dospěleji a nezní to jako čtení pro teenagery, což oceňuji. Ani ve skutečném životě lidé nemluví podle pravopisu a se slušným slovníkem, takže nevím, proč by to v knihách mělo být tabu.
Co se týče děje, tak je hodně výpravný a popisný. Nejde tu ani tak o akci a boje, i když samozřejmě nějaká ta bitka či větší střet se tu také odehraje. Autor podle mě klade důraz hlavně na politiku, intriky, vývoj postav a dění na pozadí. Vyprávění se totiž dělí mezi více hrdinů, nejdůležitějšími jsou tři sourozenci - Valyn, Kaden a Adare, ale občas sklouzne i na jiná místa s důležitými postavami. Neustále se střídají a utváří tak jeden velký obraz. Je tu hezky vidět, jak stačí málo a dochází k velkým nedorozuměním. Jedno slovo sem, jedno tam a výsledek je někde úplně jinde. Občas situace vypadá dost jasně, ale v okamžiku se může změnit. Stávalo se mi totiž, že jsem si byla jistá záměrem nějaké postavy a pak se detaily změnily a už jsem nemohla tvrdit, že vím na jaké straně stojí.
Velký důraz je kladen i na to, že nikdo není neomylný a stačí malý krok vedle a všechno se může zbortit jako domeček z karet. Nejvíc je to asi vidět u Valyna, který svými nerozvážnými rozkazy docela často ohrožuje ostatní, ale také u nerozhodné Adare, která stojí dost na hranici, co se týče její loajality. A zrovna ona mi ze všech postav sedla asi nejméně. Je totiž docela komplikovaná a nejsem si jistá, jak to s ní dopadne, protože bych jí i já nejraději zakroutila krkem :-).
Takže ano, čtení bylo pro mě pomalejší, protože jsem vstřebávala detaily. Navíc díky autorově stylu nejde o příběh plný adrenalinu, kdy by čtenář musel hltat každé slovo či stránku, ale vše se točí hlavně okolo dění na pozadí, jak se mění scénu po scéně a jaký tvoří celek. Je to zajímavé, dlouhé, ale přesto dobře napsané. Záleží na každém, co v knize bude hledat a na co se nachystá, ale nakonec musím uznat, že není dobré vždy dávat na první dojem.
Autor rozehrává hned tři plnohodnotné příběhy a několik vedlejších, nicméně čtenář má možnost vše vidět z mnoha stran a v tom případě padá jakýkoliv wow efekt, zlom, překvapení, něco co čtenář opravdu nečeká. Navíc byl příběh strašně předvídatelný, místy to skřípalo i v oblasti akčnějších momentů, kterých tam bylo spíše méně. Navíc tam toho autor nacpal zbytečně moc a chyběla tomu celkově síla prvního dílu.
Ani postavy to moc nezachránily, chyběly mi tam emoce, místo neustálých nadávek autor mohl přidat na cítění postav, především třeba Adare a její motivy. Valyn, který byl v prvním díle skvělý také sklouzl.
Autor je neuvěřitelný vypravěč, má na to, ALE .. Doufám, že tohle byl pouze přechodný díl a ten poslední bude stejně dobrý.
Ještě taková malá výtka k nakladatelství. Chyby v textu a opravdu bylo tak složité přeložit i tu mapu? Protože operovat v textu s přeloženými výrazy a nechat mapu v angličtině postrádá logiku.
Akce tu je, postavy jsou skvělé, jejich myšlenky a postoje pochopitelné, leč vyprávění se často zastavuje na téměř zbytečných detailech, které jen knihu nafukují.
Na druhou stranu se mi líbilo, že i vedlejší postavy dostaly velký prostor k realizaci.
A ten konec...řeknu k tomu jen tři NE: NEtradiční, NEotřelé a NEčekané (pokud přihlédneme k počátkům příběhu).