Košík
zboží
(prázdné)
Jmenuji se Kvothe. Unášel jsem spícím mohylovým králům ukradené princezny. Spálil jsem město Trebon. Strávil jsem noc s Felurian a odešel živý a při smyslech. Byl jsem vyloučen z Univerzity ve věku mladším, než na ni lidé obvykle vstupují. Mluvil jsem s bohy, miloval ženy a skládal písně, při...
číst celé
Jmenuji se Kvothe. Unášel jsem spícím mohylovým králům ukradené princezny. Spálil jsem město Trebon. Strávil jsem noc s Felurian a odešel živý a při smyslech. Byl jsem vyloučen z Univerzity ve věku mladším, než na ni lidé obvykle vstupují. Mluvil jsem s bohy, miloval ženy a skládal písně, při kterých minstrelové vzlykali. Možná jste o mně slyšeli.Tak začíná Kvothův příběh - od jeho dětství strávené ve skupině potulných herců, přes léta prožitá jako polodivoký sirotek na ulicích zločinem prolezlého města až po drzý a nepřehlédnutelný vstup do obtížného a nebezpečného studia magie na slavné Univerzitě. Na samém počátku však Kvotha potkáváme již jako zkušeného mága, zručného zloděje, suverénního muzikanta a neblaze proslulého vraha.Ale ve Jménu větru se toho o něm skrývá mnohem víc, vždyť jde o pravdivé zobrazení událostí skrývajících se za legendou o Kvothovi Královrahovi.
schovat popis
- Nakladatel: Argo
- Kód:
- Rok vydání: 2017
- Jazyk: Čeština
- Vazba: Gebunden
- Počet stran: 646
- Šířka balení: 15 cm
- Výška balení: 21 cm
- Hloubka balení: 5.8 cm
- Váha balení: 900 g
Recenze
Po přečtení pár slabších, jsem si už myslela, že mě nic nepřekvapí. Ale zmýlila jsem se. Jsem opravdu ohromená a zamilovaná do této knížky, že to ani nedovedu vysvětlit. Je to epická fantasy, jejíž postavy jsou opravdu promyšlené. Svět této knihy je naprosto skvělý a hned jsem si jej oblíbila. Nechci nic spolierovat, tak jen řeknu, že všichni co mají rádi draky budou překvapeni. Skvělá kniha, doporučuji:)
Awww <3 Druhá půlka prvního dílu je...? -_- Knihovno, zítra máš návštěvu!
Knihu jsem před dvěma lety zakoupila a pak stejně dávala přednost jiným příběhům a čekala než uzraje čas vzít ji do ruky..a teď si říkám, že nechápu proč jsem tak dlouho váhala, než jsem ji začla číst 🤔
Autor Patrick Rothfuss má dar slova. Dokáže popsat i obyčejnou scénu zvláštním způsobem, tak, aby zaujala. Příběh je plný strhujícího děje, autor přitom nezapomíná na detaily a podrobné popisy krajiny. Máte pocit, že jste součástí příběhu. Svět, v kterém se vše odehrává, je dobře propracovaný, zápletky jsou překvapivé. Svět příběhu má své kladné i záporné strany, které jsou dobře vymezené. Přestože má kniha 643 stran, čte se doslova jedním dechem.
Přestože je Kvothe velmi inteligentní až geniální a všechno mu v podstatě jde, spisovatel ho vykreslil tak, že nemáte pocit nepatřičnosti. Kvothe je velmi sympatický hrdina. Občas jsem zapomínal na to, kolik let mu je, svými skutky a znalostmi se stával starším. Rozhodně jsem mu fandil a od začátku jsem trnul, jak to s ním dopadne a jestli zvládne všechny nástrahy, které mu život do cesty přichystal.
Na můj vkus mi tam chyběla troška nějaké zajímavé akce. Něco, od čeho bych se mohla odrazit a zhltnout zbývající stránky jedním dechem. Doufám, že se to objeví alespoň v druhém díle. Přeci jen tady jsou hlavně začátky jeho života. Očekávám, že ty "velké činy", díky kterým je tak známý, se budou odehrávat hlavně v druhém díle.
I přesto se mi celá kniha četla velmi dobře a snadno. Díky způsobu, jakým jsou události vyprávěny, se u toho člověk nenudí.
Víceméně celá kniha je o studentu univerzity, který se snaží vydělat na školné. Zní to možná hloupě, ale v Rothfussově "kouzelném" světě je toho prozatím tolik k prozkoumání, že to funguje i bez nějakých bitev a intrik, jak je poslední dobou v podobných fantasy ságách zvykem.
Kdyby někdo řekl, že je Jméno větru nudná kniha, nehádal bych se s ním. Děj se opravdu nikam příliš nežene a čím dríve na tato pravidla přistoupíte, tím budete spokojenější.
Osobně mi chyběl nějaký výraznější moment, pomocí kterého bych si tuto knihu pamatoval i za několik let. To ni ale nemění na tom, že do dalšího dílu se pustím rád.
Samozřejmě, dalo by se argumentovat tím, že je to celé „vyprávění, jak si ho pamatuje hlavní postava, která si to bude přikrášlovat dle sebe“, ale on tentýž problém platí i v pasážích mimo ono vyprávění. V nich je to jen více znatelné/obtěžující (zdejší „Draco Malfoy“ je taková nechtěná karikatura krhavého záporáka, až mu snad nelze nefandit).
A to vše zamrzí o to více, že Rothfuss psát umí, má čtivý styl a většina studentských eskapád má ten správný náboj klukovského dobrodružství; jakkoli je to vykrádačka Zeměmoří, Pottera a dalších. O to více se pak nestačíte divit, když dojde na „hrdinné pasáže“, které by jako stokrát čtené klišé působily již i před několika desítkami let. Natož dnes. Ovšem čte se to samo a jako žánrová jednorázová oddechovka to vlastně není vůbec špatné.