Jubilejní vydání k 10. výročí prvního anglického vydání, rozšířené a doplněné autorem.
Elantris bývala výstavním městem s nádhernými paláci, jejichž vysoké věže zářily do daleka. Obyvateli tohoto města bývaly bytosti, o nichž se v sousedních sídlech věřilo, že jsou bohy. Krom fascinujícího...
číst celé
Jubilejní vydání k 10. výročí prvního anglického vydání, rozšířené a doplněné autorem.
Elantris bývala výstavním městem s nádhernými paláci, jejichž vysoké věže zářily do daleka. Obyvateli tohoto města bývaly bytosti, o nichž se v sousedních sídlech věřilo, že jsou bohy. Krom fascinujícího vzhledu to byly i jejich magické schopnosti, pro něž je vyhledávali lidé z blízkého i dalekého okolí Arelonu. Vše bylo nádherné až do chvíle, kdy město zasáhl Reod - kletba, která zničila všechnu nádheru i kouzlo, pokryla místo páchnoucím slizem a z obyvatel udělala bytosti ani mrtvé ani živé... Čtenář je udržován v napětí až do samého závěru a teprve až v poslední kapitole dojde k očekávanému odkrytí tajemství prokletého města. Elantris je nádhernou fantasy pohádkou plnou napětí, záhad, duchovních hodnot a lásky.
schovat popis
Recenze
Už při loňském čtení sbírky povídek Tři tváře jsem pojal jisté podezření, teď se mi potvrdilo. Sanderson není člověk. Žádný smrtelník by přece nebyl schopný napsat fantasy s tak originálním příběhem a neortodoxními magickými prvky. Navíc, jako svůj debut. A aby toho nebylo málo, on píše rychleji, než většina populace čte. Čeká mě běh na hodně dlouhou trať, pokud chci dohnat všechno, co kdy vytvořil. A já chci.
Krátce k nedostatkům:
- Pomalá, místy až nudná první polovina
- Příliš dokonalá princezna Sarene (ukázkový případ tzv. "Mary Sue")
- Charakterová polarizace; až na jednu, možná dvě postavy jsou všichni buď "ti hodní", nebo "ti zlí"
V knize je nenásilnou formou patrná kritika církví, rasismu i politických režimů. Na vrchol staví jednotlivce a jeho úmysly se společností. Sandersonův styl vyprávění i dialogů je založen na srozumitelnosti - možná i z toho důvodu jsou postavy lehce černobílé a někdy předvídatelnější než bychom čekali.
Dějem provází tři hlavní postavy:
Raoden: nadějný princ Raoden, kterému je všechno odebráno, když ho postihne Raod a je tedy vhozen do Elantris, města zombie, kde je ponechán vlastnímu osudu. Odhaluje, že život v Elantris je úplně jiný, než si lidé venku myslí. Snaží se pomoct obyvatelům v Elantris k lepšímu životu. Chvilku se mu to vlastně i daří, ale pak BOOM.
Sarene: neobvyklá princezna, která přijíždí uzavřít politický sňatek s princem Raodenem. K tomu ale nedojde, protože je princ prohlášen za mrtvého. I tak však Sarene získává postavení u dvora, a její průbojná osobnost ji nutí zavrtat se do místní politiky a života. Jakožto žena není vnímána jako inteligentní, čehož využívá do poslední kapičky. Je fascinována Elantris a v jednu chvíli dokonce naváže tak trochu vztah s jednou z místních mrtvolek.
Hrathen: má nejpitomější jméno, které jsem si musela vygooglit. Jedná se o příslušníka nepřátelské církve, který přichází obrátit místní no svou víru. Během tří měsíců, protože to je reálný cíl.
Nejvýznamnější roli má v této knize tyčka. Let that sink in.
A to je asi tak všechno, čím vám můžu knížku přiblížit, aniž bych prozradila něco zásadního. Knížka se mi líbila, možná bych ocenila aby byla o pár stránek kratší, ale nijak zásadně mi to nevadilo.
Pokud máte rádi fantasy a Sandersona, dejte tomu šanci.
Mnohé asi zalekne počet stránek - nebojte se toho, když se rozečtete, rázem začnete knihu doslava hltat a uteče vám jak by nic. Příběh se mi líbil, moc se mi líbilo vše kolem Elantrianů, politické pletichaření, silná žena v jedné z dvou hlavních rolí (překvapení - ty hlavní postavy mají mezi sebou navíc romantickou zápletku). Knihu doporučuju. Líbila se mi moc :)