Bom dia.
Co čert nechtěl, přečetl jsem další tlustou knížku. Neviditelný je o maníkovi, kterej si vezme buchtičku a přižení se do jejího domu, kde je tchán, prateta, služebnictvo a střelenej strejda Cyril, kterej si myslí, že je neviditelnej.
Co následuje potom je čistokrevnej sešup do osidel zoufalství a šílenství, páč se nám tu sešly stejný postavičky jako na český celebrity scéně - egoista, psychopat, magor, kráva, hysterka a laciná štětka. Docela bych si dal nějakou inscenaci ve složení Ben Krištovao, Agáta Hanychová, mluvící kačer, kilo rumu a anální dildo. Bohužel, sešup není až tak moc (rytmicky) dechberoucí, protože Havlíček podlehl potřebě psát vatu, a tak vatuje a vatuje, až to celý zvatoval, tedy klasický literární šach vat. Škoda, ale což, já mu to klukovi odpouštím, protože základní premisa je skvělá a kniha kupodivu neztrácí na síle ani když v polovině Neviditelný zmizne do ústavu - paradoxně naopak kniha začíná těžit z premisy ještě víc a k tomu přihazuje rozvíjení už tak pošahaných charakterů.
Jak jsem již napsal, tempo ubíjející, že by jeden skočil z vokna, ale závěrečný gambit dává palec nahoru.
Recenze
Jedná se o psychologický román, který je vyprávěn retrospektivně v ich-formě. Hlavní postavou je PETR ŠVAJCAR, který se přižení do rodiny Hajnů. Postupně zjišťuje tajemství, které Hajnova rodina před ním odhaluje. I když je Petr sobecký a chladnokrevně vypočítavý, tak jsem ho svým způsobem litoval a soucítil s ním. Román působil na mě depresivně, při některých scénách mi bylo úzko, zmocňovaly se mne tíživé pocity a svíral se mi žaludek. Některé momenty působily až hororově.
Ačkoliv román Neviditelný vyšel v roce 1937, stále má co říci i dnešním čtenářům a obstojí v konkurenci psychologických románů současnosti. Pokud někdo hledá kvalitní psychologický román, který je sice psán jazykem dřívější doby a je rozvláčnější, tak může vyzkoušet tuto knihu. Od Jaroslava Havlíčka jsem v minulosti četl knihu PETROLEJOVÉ LAMPY, která se mi také líbila.
Kniha obsahuje Doslov o životě a díle Jaroslava Havlíčka.
Co čert nechtěl, přečetl jsem další tlustou knížku. Neviditelný je o maníkovi, kterej si vezme buchtičku a přižení se do jejího domu, kde je tchán, prateta, služebnictvo a střelenej strejda Cyril, kterej si myslí, že je neviditelnej.
Co následuje potom je čistokrevnej sešup do osidel zoufalství a šílenství, páč se nám tu sešly stejný postavičky jako na český celebrity scéně - egoista, psychopat, magor, kráva, hysterka a laciná štětka. Docela bych si dal nějakou inscenaci ve složení Ben Krištovao, Agáta Hanychová, mluvící kačer, kilo rumu a anální dildo. Bohužel, sešup není až tak moc (rytmicky) dechberoucí, protože Havlíček podlehl potřebě psát vatu, a tak vatuje a vatuje, až to celý zvatoval, tedy klasický literární šach vat. Škoda, ale což, já mu to klukovi odpouštím, protože základní premisa je skvělá a kniha kupodivu neztrácí na síle ani když v polovině Neviditelný zmizne do ústavu - paradoxně naopak kniha začíná těžit z premisy ještě víc a k tomu přihazuje rozvíjení už tak pošahaných charakterů.
Jak jsem již napsal, tempo ubíjející, že by jeden skočil z vokna, ale závěrečný gambit dává palec nahoru.