Klasické dílo novověké filosofie vychází v novém překladu s paralelním latinským textem a poznámkami, obsahujícími mimo jiné hlavní odchylky francouzského autorizovaného překladu od původní latinské verze.
číst celé
Klasické dílo novověké filosofie vychází v novém překladu s paralelním latinským textem a poznámkami, obsahujícími mimo jiné hlavní odchylky francouzského autorizovaného překladu od původní latinské verze.
schovat popis
První filosofie nutně neznamená jen „metafyziku“ neboť když rozvedete Descartovo dílo zjistíte, že se to dá užít i jako „první věc, kterou se má filosof zajímat“. Samo dílo je zajímavé, ba více než zajímavé, pokud si dílo přečtete jen na první dobrou nejspíše vás neoslní, ale pakliže budete věnovat pečlivou pozornost každému odstavci samotnému i v kontextu dalších odstavců zjistíte, že Descartes je naprostým géniem. Dílo se vnitřně člení povětšinu triadicky, avšak není to nutným pravidlem. Celé dílo je provázeno „dialogem“ dvou Descartů (implicitně, nikoliv explicitně), což vytváří zajímavý ráz knihy a možná i právě proto je oceňováno jako velkolepé dílo novověkého filosofického myšlení.
Takzvaná "první filosofie" (řecky "proté filosofia") byla u starých Řeků metafyzika, ale právě u Descarta dochází zásadnímu přelomu, kdy ve snaze po větší exaktnosti filosofického bádání je metafyzika vyměněna za matematiku, zvanou též "královna věd", protože její výsledky jsou ověřitelné a objektivní. Právě ona průkaznost vedla Descarta k tomu, aby vytvořil vlastní filosofii, která by byla rovněž "clare et distincte", jasná a zřetelná. Jak a zda se mu to podařilo už může posoudit čtenář z výše uvedeného dílka, které je právem považováno za nejvýznamnější filosofické dílo novověkého myšlení. Svým rozsahem a přístupem ke skutečnosti v mnohém předčilo svou dobu a je stále aktuální.
Meditace (v množném čísle) o první filosofii jsou jednou z mých nejoblíbenějších filosofických prací. Jde totiž o myšlenky, které jsou v rámci možností ještě poměrně snadno uchopitelné a stravitelné. Na svou dobu navíc dost pokrokové. Pomocí metodické skepse Descartes nejprve zavrhne všechno, co kdy znal a co by mohlo být klamavé - a pomocí postupného hledání jistot (veleslavné "myslím, tedy jsem") nakonec dokáže existenci všeho.
Recenze
Dílo se vnitřně člení povětšinu triadicky, avšak není to nutným pravidlem. Celé dílo je provázeno „dialogem“ dvou Descartů (implicitně, nikoliv explicitně), což vytváří zajímavý ráz knihy a možná i právě proto je oceňováno jako velkolepé dílo novověkého filosofického myšlení.