Kniha obsahuje monografické zpracování dějin kláštera řeholních kanovníků svatého Augustina v Lanškrouně, poskytuje kritickou edici všech listin týkajících se kláštera od jeho založení do odchodu konventu na úsvitu husitské revoluce (diplomatář). Připojen je rozsáhlý osobní, místní a věcný rejstřík k edici. Čtenář v knize nalezne rozsáhlou obrazovou přílohu dokumentující pečetě kanonie a listinný materiál. Působení řeholních kanovníků svatého Augustina v Lanškrouně je vymezeno založením kláštera roku 1371 a odchodem konventu z Lanškrouna na počátku husitské revoluce. Fundátorem kláštera řeholních kanovníků sv. Augustina zasvěceného P. Marii, sv. Mikuláši a sv. Kateřině byl litomyšlský biskup Petr Jelito (1368-1371). Fundace byla umístěna před město Lanškroun, který patřil litomyšlským biskupům. S dalšími konventy řádu (v Čechách, na Moravě, v Malopolsku) byl provázán konfraternitními dohodami. Výraznou kapitolou v dějinách kláštera byl spor o kostel v Nezamyslicích (na Moravě), který byl klášteru roku 1385 inkorporován a na počátku 15. století uzurpován knězem Mikem Filipovým z Čehovic. Spor byl po několik let řešen papežskými auditory. Hlavním pramenem k dějinám kláštera je listinný materiál z archivu kláštera Všech svatých v Olomouci, dnes uložený v Moravském zemském archivu v Brně.