YA žánr jde úplně mimo mě a k této knize jsem se dostala jistou náhodou. Naproti tomu mi ale Un Lun Dun připadá jako povedený fantaskní román (nejen) pro děti a mládež. Ač je děj místy dost předvídavý a po jazykové i obsahové stránce pro mě trochu jednoduchý a občas přitažený za vlasy (ale to je spíš asi tím, že nejsem na tento žánr příliš zvyklá), celkově se mi moc líbí hlavní myšlenka, která je bezesporu velmi originální a nápaditá, stejně jako oceňuji fantazii při vytváření postav a celkového prostředí NeLondýna, které mi svou děsivou bizarností nemálo připomnělo Neila Gaimana (a například jeho Koralinu). Ke konci, když celý příběh vygraduje do velké bitvy (která mi zas evokovala poslední bradavickou bitvu z HP), stupňuje se i napětí a sled událostí se podstatně zrychluje. Co se týče konce, tak stále úplně nevím, jestli jsem spokojená nebo mi tam něco chybělo... každopádně, přesto, že je kniha dosti objemná, se mi díky krátkým kapitolám četla rychle a v podstatě sama a byla to moc příjemná oddechovka. Taky bych moc ráda vyzdvihla krásné ilustrace, které velmi povedeně vykreslují netradiční postavy tohoto příběhu. schovat popis