Jestli bych někdy měla nazvat knihu uměleckým dílem, toto by byla kniha, u které to udělám. Grossmannova angličtina překypuje dechberoucími metaforami, zatímco zůstává srozumitelná. Postavy (včetně té hlavní) je někdy nesmírně těžké nenávidět a jindy nesmírně těžké milovat; jsou reálné, uvěřitelné, a chybující jako opravdoví lidé. Autor si rozhodně nenasadil růžové brýle když se vydal do světa urban fantasy. Jde o příběh dospívání mladých dospělých (věková skupina kterou mnoho autorů úplně přehlíží; většina fantasy knih končí u dospívajících postav), a kniha se zabývá všemi tématy a trablemi, které se této věkové skupiny týkají. Není to oddechová kniha—ale rozhodně je to kniha, kterou lze přečíst takzvaně jedním dechem.
Přiznávám, že jsem se rozhodla si tuto knihu přečíst až poté, co jsem zhlédla velice zdařený seriál the magicians. Ale toto je asi poprvé, co se mi více líbilo seriálové zpracování než kniha. Ač měla své světlé momenty, tak po většinu času mě docela nudila. Nešlo o postavy ani příběh - to bylo v pořádku, ale nějak mě nebavil styl psaní. Autor mi tedy asi nějak nesedl a po přečetní této knihy jsem vzdala, že bych se kdy dostala k druhému dílu.
Recenze