Úspěšně jsem porazila pátý díl série. Opět jsem se zase o kousek posunula dál, i když v tomto případě, to nebylo až tak zásadní. Kromě jedné věci. Což nebylo tak překvapující, pokud člověk sledoval anotace dalších dílů...
Musím se přiznat, že tento díl mě moc nebavil. Nejenže všechny problémy ve městě mi přišly málo napínavé, ale strůjce jsem odhadla vcelku rychle. I když samotným postavám trvalo dlouho, než na to přišly, neustále sledovaly vodítka a netušily kdo je viník, tak vy jako čtenáři, pochopíte hodně rychle. Ale to by samozřejmě nebyl takový problém, protože v mnoha knihách se dá záporák odhadnout, důležité ale je, jaká k němu vede cesta a jak napínavé a čtivé to dokáže být.
Přes veškeré nedostatky jsem i tak našla to svoje. Samozřejmě i poslední kapitola není ničím převratným a člověk to tak nějak čekal. Přináší to spoustu otazníků do budoucna, protože dost pochybuji, že daná situace bude nějak příliš lehká a nekomplikovaná. Skutečný problém se jistě brzy ukáže.
Co mě asi ale štvalo nejvíc a kvůli čemu jsem chtěla knihu odložit, tak zabedněnost většiny postav. Totální arogance, zaslepenost, nevděčnost a nelogické myšlení. Jednání nové starostky, upíra z Prezídia (především u nadpřirozených starých bytostí očekávám velmi chytré a promyšlené jednání), lidí nenávidějících upíry a tak dále. Těchto postav v knize vystupuje snad naprostá většina. Neřeknu, kdyby se takový pitomec objevil jeden či dva, ale autorka tuto super vlastnost strká všem a tak máte dojem, že na světě jsou samý idioti. A já nesnáším, když se postavy chovají zaslepeně a bez rozumu. Ano, i v reálu existuje nespravedlnost a nesmyslnost, ale čeho je moc, toho je moc.
Takže, jak to shrnout. Nebezpečí vznikající díky magii bylo zajímavým nápadem, určitě bych to ale více rozvinula, protože jsem z toho necítila pocit ohrožení pro celé město. Postava, která si střihla roli záporáka byla odhadnutelná vcelku brzy díky vodítkům, které Merit našla. Škoda, že nikomu to nedošlo dříve (vždyť do očí bijící byly už i dialogy mezi postavami), závěrečná eskapáda s návratem postavy taky nic moc originálního, jsem zvědavá, jak to chce autorka nadále vysvětlit. A co hlavně, nejvíc mě štvaly absolutně hloupé postavy. A tak mi nezbylo, než dát knize tři hvězdičky, protože to zavání totálním kýčem young adultovského nespravedlivého chování dospěláků vůči mladším, v tomto případě všech ostatních vůči upírům. Musím si dát od série pauzu, protože teď rozhodně nemám chuť pokračovat.
Recenze
Merit je pořád stejně úžasná, ale přišlo mi, že se se vším vyrovnala až moc rychle.
Musím se přiznat, že tento díl mě moc nebavil. Nejenže všechny problémy ve městě mi přišly málo napínavé, ale strůjce jsem odhadla vcelku rychle. I když samotným postavám trvalo dlouho, než na to přišly, neustále sledovaly vodítka a netušily kdo je viník, tak vy jako čtenáři, pochopíte hodně rychle. Ale to by samozřejmě nebyl takový problém, protože v mnoha knihách se dá záporák odhadnout, důležité ale je, jaká k němu vede cesta a jak napínavé a čtivé to dokáže být.
Přes veškeré nedostatky jsem i tak našla to svoje. Samozřejmě i poslední kapitola není ničím převratným a člověk to tak nějak čekal. Přináší to spoustu otazníků do budoucna, protože dost pochybuji, že daná situace bude nějak příliš lehká a nekomplikovaná. Skutečný problém se jistě brzy ukáže.
Co mě asi ale štvalo nejvíc a kvůli čemu jsem chtěla knihu odložit, tak zabedněnost většiny postav. Totální arogance, zaslepenost, nevděčnost a nelogické myšlení. Jednání nové starostky, upíra z Prezídia (především u nadpřirozených starých bytostí očekávám velmi chytré a promyšlené jednání), lidí nenávidějících upíry a tak dále. Těchto postav v knize vystupuje snad naprostá většina. Neřeknu, kdyby se takový pitomec objevil jeden či dva, ale autorka tuto super vlastnost strká všem a tak máte dojem, že na světě jsou samý idioti. A já nesnáším, když se postavy chovají zaslepeně a bez rozumu. Ano, i v reálu existuje nespravedlnost a nesmyslnost, ale čeho je moc, toho je moc.
Takže, jak to shrnout. Nebezpečí vznikající díky magii bylo zajímavým nápadem, určitě bych to ale více rozvinula, protože jsem z toho necítila pocit ohrožení pro celé město. Postava, která si střihla roli záporáka byla odhadnutelná vcelku brzy díky vodítkům, které Merit našla. Škoda, že nikomu to nedošlo dříve (vždyť do očí bijící byly už i dialogy mezi postavami), závěrečná eskapáda s návratem postavy taky nic moc originálního, jsem zvědavá, jak to chce autorka nadále vysvětlit. A co hlavně, nejvíc mě štvaly absolutně hloupé postavy. A tak mi nezbylo, než dát knize tři hvězdičky, protože to zavání totálním kýčem young adultovského nespravedlivého chování dospěláků vůči mladším, v tomto případě všech ostatních vůči upírům. Musím si dát od série pauzu, protože teď rozhodně nemám chuť pokračovat.
Odstraněním Ethana se změnily pozice lidí v domě, tím pádem Merit neměla tolik scén s postavami, které jsem si oblíbila. Místo toho trávila většinu času s Jonahem, který mi je spíše ukradený, než cokoliv jiného. Do toho mi za tenhle díl stihla zprotivit Catchera a Mallory, kteří byli předchozí díly skvělými postavami, a vlastně jediné, co mě na tomhle díle potěšilo, bylo více Malika. Scéna s Morganem byla dle mého naprosto zbytečná, skoro jako by tam spisovatelce chyběl, tak ho tam šoupla, přestože ta scéna nedávala smysl, a z Morgana udělala ještě většího blbce... A vůbec, proč všichni protestují před domem Cadoganů, proč se všichni zajímají o upíry z Cadoganu, ale další dva Domy jsou naprosto v pohodě a nemají s ničím takovým problém?