Triumfální návrat do světa Města schodů
Před několika generacemi bylo město Voortyaštan baštou bohyně války a smrti, rodištěm hrůzostrašných nadpřirozených bojovníků, kteří zabíjeli a podrobili si miliony. Dnes je bohyně mrtvá a město leží v troskách.
Dává dokonalý smysl, že je tam generálka...
číst celé
Triumfální návrat do světa Města schodů
Před několika generacemi bylo město Voortyaštan baštou bohyně války a smrti, rodištěm hrůzostrašných nadpřirozených bojovníků, kteří zabíjeli a podrobili si miliony. Dnes je bohyně mrtvá a město leží v troskách.
Dává dokonalý smysl, že je tam generálka Turyin Mulagheshová — prostořeká hrdinka bitvy v Bulikově, údajná válečná zločinka — vyhoštěna, aby počítala dny do důchodu a byla zapomenuta. Přinejmenším je to dokonalá krycí historka.
Pravda je taková, že generálka byla naposled povolána do služby a poslána prošetřit objev, který má potenciál změnit svět — nebo ho zničit.
Problém je v tom, že tahle stará vojačka si není jistá, jestli ještě má na to být hrdinkou.
schovat popis
Recenze
Všechno je tu nějak dvojsečné. Pochmurné, složité, drsné. Jako kdyby ve Voortyštanu byla stále tma... A vojsko v zásvětí má připraveno naostřené meče... meče, které jsou neoddělitelně spojeny se svými nositeli.
Jednu výtku mám, i když tím knize nehodlám umenšit hodnocení. Zdlouhavá vysvětlování od mýtických postav, proč je něco tak a onak. Bohové a jim podobní se s lidmi nebaví a už vůbec nic jim nevysvětlují. Navíc dost suše, takovým tím školským způsobem jako z učebnice. Autor chtěl určité záležitosti osvětlit svým čtenářům, proto použil tento způsob. Měl to zaonačit jinak. Naštěstí takových pasáží není mnoho, možná že ostatním čtenářům naopak tento způsob bude vyhovovat.
Ještě je se na co těšit, ještě je tady 3. díl., Město zázraků!
Narozdíl od jiných knih se u této musí přemýšlet, aby jste pochopily. Myslím, že autor chtěl, aby jsme o knize trochu zauvažovali. Určitě doporučuju čelou sérii.
Hltala jsem každou stránku, mělo to neskutečnou atmosféru. Dýchala z toho imaginace a každou chvíli jsem byla něčím fascinovaná - nějakým motivem, prací s prvky, popisem prostředí. Hlavní hrdinka je zaprděná vysloužilá generálka bez ruky se skvělým slovníkem a životním přístupem, má to navíc trochu Dexter vibes, božské tajemství... Jsou tam vojáci, meče.
Už jsem říkala, že z té knihy dýchalo něco... atmosféra?
Ach.
Autor tak pracoval s jedním citoslovcem, že postupně jeho výskyt ve mně vyvolával hromady pocitů. Jedno ohm a já věděla, že se svět v koňský zadek obrací. A hrozně mi na tom záleželo.
Navíc... v určitou chvíli... mi ta knížka zlomila srdce. Jednou scénou, brilantně napsanou, tak emotivní zážitek jsem dlouho ze čtení neměla.
Přemýšlela jsem o pěti hvězdičkách popravdě. Jen pravdou zůstává, že jedna vada na kráse tady byla. Jedno rozřešení záhady, které bylo trochu trapné, o čtyři stránky dál se to sice nabombilo docela hustým směrem, ale ten základ - pche, nuda.