Na tuhle knihu jsem měla opravdu vysoká očekávání, protože každý na ní pěl chválu. Sice jsem jí dlouho odolávala, ale nakonec mě zvědavost přemohla a já se pustila do čtení.
První stránky šly ztuha, protože tam bylo zmíněno hodně postav a já se vůbec neorientovala. Ale na druhou stranu, Atticus vůbec nešetří hláškami a po několika stránkách jsem se začínala dostávat do děje. Když už porozumíte tomu, o co tam jde, poměrně snadno se začtete. A pokud se v nějakých pasážích zrovna nic neděje, akce vám nebude chybět, protože ji nahradí vtipnost. Obzvlášť jsem se pobavila u hovorů Attica a jeho vlkodava Oberona. Toho psa si prostě nejde neoblíbit, takže pokud kvůli něčemu byste měli začít číst, on bude jeden z hlavních důvodů.
Musím pochválit i originalitu příběhu, o druidovi jsem ještě nečetla.
Řekla bych, že postavy vyskytující se v ději jsou dobře napsané, až na druidovu oblíbenou sousedku. Při tom všem, co v příběhu viděla, se mi nezdály její reakce, zdála se mi moc klidná.
Abych to shrnula, postavy byly převážně sympatické a dobře napsané. Děj se nijak zvlášť nevlekl a dokázal zabavit, takže tuto knihu rozhodně doporučuji. schovat popis