Zbožňovala jsem Vampýrskou akademii, mám za to, že R. Mead je jednou z nejlepších autorek tohoto žánru, takže bylo naprosto jasné, že mě Pokrevní pouta nemůžou zklamat.
Hned ze začátku musím říct, že mě autorka opět ohromila, protože i když se jedná o spin-off k sérii Vampýrská akademie, Richelle si opět dokázala poradit a naservírovala nám úplně odlišný příběh. Nejenom, že dokázala napsat zcela odlišnou hlavní hrdinku, ale dokonce ani nezapomněla na starého dobrého Adriana, který je celkem velkým tahounem příběhu.
Přestože jsou Pokrevní pouta jiná, mají i hodně společného s předešlou sérii, například to, že jsou neuvěřitelně čtivá a vtipná.
Sice se ze začátku nic moc neděje a občas byl příběh předvídatelný, ale mně to vůbec nevadilo a nenastala u mě jediná chvilka, kdy bych se nudila nebo chtěla knihu odložit.
Jenom pro vás mám jedno malé doporučení, pokud jste ještě nečetli Vampýrskou akademii a chystáte se na Pokrevní pouta, radím vám, dočtěte si předchozí sérii, protože Pokrevní pouta obsahují celkem dost spoilerů, sice autorka vysvětluje veškeré narážky, které se v knize vyskytují, ale vy byste se ochudili o skvělý příběh.
Postavy této autorky si nemůžu vynachválit. Všechny jsou odlišné a nejsou dokonalé, prostě takové, které si rychle oblíbíte.
Jill mi jako postava moc nevadila a měla jsem ji i docela ráda. Sice jsem ji většinu času litovala, ale jinak docela šla. Občas by si ale zasloužila facku, ale v jiných chvílích zase zazářila.
Sydney jsem měla ráda už ve Vampýrské akademii. I když se chová úplně jinak, než Rose, dokázala zaujmout. Občas mi na ní ale vadilo to, jak moc byla proti Morojům a dhampýrům.
A jako obvykle, to nejlepší na závěr. Adrian je jedna z nejlepších postav, která kdy byla napsaná. Ano, hádáte správně, patří mezi moje oblíbence. Ale na moji obranu, jeho prostě nejde nemít rád, protože je vtipný, sarkastický, arogantní a v poslední době úplně na dně. No není to materiál na skvělou postavu?
Recenze
Zase mi příjde že autorka umí psát. Jsem ráda, že to bylo na stejný způsob, ale úplně jiný děj. Zase to byla bobma a myslím si, že tenhle díl je jen na rozjezd a další díly budou čím dál tím lepší. Bylo to kouzelné, originální. Hlavní postavy jsou super - co víc si přát 👍🏻🤩
Hned ze začátku musím říct, že mě autorka opět ohromila, protože i když se jedná o spin-off k sérii Vampýrská akademie, Richelle si opět dokázala poradit a naservírovala nám úplně odlišný příběh. Nejenom, že dokázala napsat zcela odlišnou hlavní hrdinku, ale dokonce ani nezapomněla na starého dobrého Adriana, který je celkem velkým tahounem příběhu.
Přestože jsou Pokrevní pouta jiná, mají i hodně společného s předešlou sérii, například to, že jsou neuvěřitelně čtivá a vtipná.
Sice se ze začátku nic moc neděje a občas byl příběh předvídatelný, ale mně to vůbec nevadilo a nenastala u mě jediná chvilka, kdy bych se nudila nebo chtěla knihu odložit.
Jenom pro vás mám jedno malé doporučení, pokud jste ještě nečetli Vampýrskou akademii a chystáte se na Pokrevní pouta, radím vám, dočtěte si předchozí sérii, protože Pokrevní pouta obsahují celkem dost spoilerů, sice autorka vysvětluje veškeré narážky, které se v knize vyskytují, ale vy byste se ochudili o skvělý příběh.
Postavy této autorky si nemůžu vynachválit. Všechny jsou odlišné a nejsou dokonalé, prostě takové, které si rychle oblíbíte.
Jill mi jako postava moc nevadila a měla jsem ji i docela ráda. Sice jsem ji většinu času litovala, ale jinak docela šla. Občas by si ale zasloužila facku, ale v jiných chvílích zase zazářila.
Sydney jsem měla ráda už ve Vampýrské akademii. I když se chová úplně jinak, než Rose, dokázala zaujmout. Občas mi na ní ale vadilo to, jak moc byla proti Morojům a dhampýrům.
A jako obvykle, to nejlepší na závěr. Adrian je jedna z nejlepších postav, která kdy byla napsaná. Ano, hádáte správně, patří mezi moje oblíbence. Ale na moji obranu, jeho prostě nejde nemít rád, protože je vtipný, sarkastický, arogantní a v poslední době úplně na dně. No není to materiál na skvělou postavu?
Připravte se na mnoho akce, odhalení i setkání s mnoha oblíbenými postavami z dřívější doby. I když se zdá, že by autorka mohla nápady vyčerpat, u Pokrevních pout to není. Originální a strhující zápletka vás přesvědčí o opaku.