Druhá kniha série Kroniky železného druida. Attiku O'Sullivanovi, poslednímu druidovi, jsou čarodějnice celkem ukradené. Přesto se chce k místnímu konventu zachovat hezky a podepsat vzájemně výhodnou dohodu o neútočení, ale v tom se počet čarodějnic v arizonském Tempe přes noc zčtyřnásobí. A nové...
číst celé
Druhá kniha série Kroniky železného druida. Attiku O'Sullivanovi, poslednímu druidovi, jsou čarodějnice celkem ukradené. Přesto se chce k místnímu konventu zachovat hezky a podepsat vzájemně výhodnou dohodu o neútočení, ale v tom se počet čarodějnic v arizonském Tempe přes noc zčtyřnásobí. A nové přírůstky nejsou jen špatné, jsou to pořádné mrchy s temnou nacistickou minulostí. Na místních středoškolácích si pochutnává padlý anděl, z Vegas táhne tlupa Bakchantek se zvláštním druhem smrtící dekadence a o Attikovu pozornost se pokouší rajcovní keltská bohyně ohně, takže na lovení čarodějnic si hledá čas jen horko těžko. I tak ale hodlá s pomocí upířího právníka, kouzelného meče a sousedova ručního protitankového granátometu vyčistit celé město a dát ježibabám jasně najevo, že s tímhle druidem se do křížku pouštět neměly.
schovat popis
Recenze
Attikus (hodně starý irský druid v mladém těle) se opět dostává do malérů. A že jich není málo. Je jako magnet na průšvihy. Jakmile se z nějakého dostane, další na sebe nenechá dlouho čekat. A vtipné na tom je, že si za to kolikrát může i sám. Aby mu nějaká nadpřirozená bytost s něčím pomohla, zaváže se zase on jim protislužbou. Ale co tyto osoby požadují, není vždy lehké a tím pádem má zase problémů až nad hlavu. Nechápejte to špatně, je to občas zamotané a místy jak nějaký nikdy nekončící provaz, ale přináší to spoustu zábavných okamžiků. Na tom je příběh především stavěný.
Skoro polovinu knížky jsem se smála nad vtipnými dialogy nebo Attikovými myšlenkovými pochody. Bohužel až za polovinou knihy mě napadlo, že si můžu ve čtečce tyto vtipné kousky založit virtuální záložkou. Takže mám v záloze jen dva. Ale to nevadí. Kniha je skvělá a rozhodně si ji někdy přečtu znovu. Psané je to jednoduše, žádné nudné zdlouhavé pasáže a rozhodně tomu nechybí pořádné upoutání a napětí. Čte se to téměř samo. Takže klobouk dolů autorovi.
A abych to shrnula, pokud máte rádi mystiku, kouzla, nadpřirozené bytosti, opravdu hodně a hodně akce, vtipné hlášky, vše najdete v této sérii. Moc mě to baví a bavím se i nad těmi scénami popisujícími holé zadky a podobně. Attikův pes je skvělý a vtipný a jeho myšlenkové pochody jsou opravdu k popukání. Líbí se mi veselá vdova MacDonagh, která se ukázala jako správná ženská a ne nějaká hysterka. Velice by mě zajímalo, jak to bude s Attikem dál (protože to je sympaťák největší), ale i s ostatními, kteří jsou na jeho straně. Aspoň zatím. Ale to se dozvím až v další knize :-) Takže neváhejte dlouho, stojí to za přečtení :-)
Ale dost už o autorovi, přišla řada na oblíbeného Attika, který kolem sebe střílí hláškami, jenž mu snad nikdy nedojdou. Kdo četl první díl, určitě mi dá za pravdu, že je to jedna z nejvtipnějších postav v knižním světě a pokud se pustí do rozhovoru s Oberonem, jeho irským vlkodavem, nic se této dvojici nevyrovná.
Bohužel, v tomto díle si užijeme Oberona podstatně méně, protože ho Attikus ze svých nebezpečných dobrodružství vynechává.
Tentokrát hlavní hrdina nebude mít co dělat s pomstychtivým bohem, nýbrž s bandou německých čarodějnic, které mu doslova zatopí. Samozřejmě se zde nachází i spoustu vedlejších dějových linií, takže se opět můžete těšit na otravného a vševidoucího souseda Semerdjiana. Prostě je na co se těšit.