Když se ve vesnici Rushpool v západní Anglii začnou pohřešovat dvě jedenáctileté dívky, konstábl Peter Grant musí vytáhnout paty z Londýna, aby zjistil, jestli se na jejich zmizení nepodílelo něco nadpřirozeného. Jde o rutinní opatření a Nightingale je přesvědčený, že Peter bude mít v případu do...
číst celé
Když se ve vesnici Rushpool v západní Anglii začnou pohřešovat dvě jedenáctileté dívky, konstábl Peter Grant musí vytáhnout paty z Londýna, aby zjistil, jestli se na jejich zmizení nepodílelo něco nadpřirozeného. Jde o rutinní opatření a Nightingale je přesvědčený, že Peter bude mít v případu do večera jasno. Jenže Peter lidi v nesnázích nikdy neopouští, takže i když neobjeví žádné zjevné stopy po magických aktivitách, nabídne místnímu policejnímu sboru své služby, neboť ví, že při pátrání po nezvěstných je potřeba každé volné ruky. Netrvá však dlouho a ocitá se ve zběsilém závodě s časem, ve světě, kde hranice mezi realitou a světem skřítků a víl nikdy nebyly prostupnější...
Britský scénárista a spisovatel.
V osmdesátých letech se prosadil jako scénárista slavného britského seriálu televize BBC Doctor Who nebo levné space opery Jupiter Moon. V devadesátých letech začal publikovat také romány z řady Doctor Who: Remembrance of the Daleks (1990), Transit (1992), The Also People (1995) a So Vile a Sin (1997). Poté začala jeho literární kariéra upadat, proto nastoupil do sítě britských knihkupectví Waterstones. Tento krok se později ukázal jako ideální příležitost pro psaní vlastních příběhů a tak vznikla již zmiňovaná úspěšná knižní série.
schovat popis
Recenze
To všechno, co jsem výše napsal je ještě podpořeno velmi povedeným výpisem prostředí, ve kterém se příběh odehrává (což je v tomto případě anglický venkov) a protkán spoustou humorným scének a ironických výroků. Ben Aaronovitch odlehčuje krvavý příběh spoustou britského humoru a černých vtipů. A protože je hlavní vyšetřovatel Peter Grant vlastně černoch, jeho pozice na anglickém venkově nevypadá bíle, ale vše to právě s tím svým anglickým humorem překonává a ze všeho si dělá srandu.
Tak že čtenář čte příběh, z některých scén mu vstávají hrůzou chlupy na těle a najednou vám hlavní hrdina sáhodlouze popisuje architektonický aspekt některé budovy, kterou vidí. Čtenář se tak musí přeorientovat a pojmout spousty detailů, zda je budova cihlová nebo ne a v jakém slohu je postavena, popřípadě jakým dalším slohem je zhyzděna. Příkladem je tak třeba „chlív“ ve kterém je tento snědý vyšetřovatel ubytován. A v neposlední řadě i fakt, že si někdy dělá srandu i sám ze sebe. Například, když snědl koblihu plněnou vanilkovým krémem a pak přiznal, že chutnala divně, a asi si jí měl nejdříve trochu rozmrazit :-)
Racionální aplikace nabytých informací:
(POZOR MOŽNÝ SPOILER NA PŘEDCHÁZEJÍCÍ PŘÍBĚH)
Příběh tak trochu nějakou linií navazuje na předešlé knihy. Hlavní děj je však samostatný. V té „vedlejší“ linii stále figuruje Lesley, žena, kterou má Peter Grant rád, ale která přestoupila na „temnou stranu“ , tím, že Petera Granta, v předešlém příběhu, přetáhla tyčí po hlavě, a dala se na stranu Muže bez tváře, hlavního Grantova protivníka. A možná proto se tento příběh stal nejlepším, protože Muž bez tváře zde vůbec nevystupuje. Lesley však jo.
Tentokrát kniha nezačíná smrtí, jak je u autora zvykem, nýbrž pohřešovanýma dvěma holčičkama. Peter se proto musí vydat do vesnice, aby zjistil, kam se poděli. Sice je tahle série skvělá a já jí moc ráda čtu, ale asi proto, že jsem byla tak nadšená, jsem taky byla zklamaná. Autor v minulém díle ze mě vykřesal tolik pocitů, ale tady ani tak ne. Každopádně se těším na další díly.
Jsem moc ráda že byl minulý díl jen takové "škobrtnutí" a knihy budou dál vycházet podle zaběhlého scénáře, ale uvítala bych změnu trochu jiného charakteru, už mě trochu unavuje číst pořád dokola příběh o mladíku, který byl vybrán do speciální policejní jednotky (což Vám nikdy nezapomene alespoň dvakrát připomenout) a umí "rozpoznávat" nadpřirozené bytosti a jevy. Díky svému "daru" následně celou vraždu vyřeší a je to, bum a pohádky je konec.
Jediná změna, která v tomto díle nastává, je, že oběti nebyli zavražděni, ale "pouze" pohřešovány, jinak nic, stále pokračujeme tak, jak to bylo.
Doporučuji :D