Básnická sbírka obsahuje verše z přelomu šedesátých a sedmdesátých let. Poprvé začaly verše kolovat v samizdatu v roce 1973. V sedmdesátých letech vyšla sbírka několikrát v zahraničí, v Čechách poprvé až v roce 1981. Doslov doc. Jiří Brabec.
číst celé
Básnická sbírka obsahuje verše z přelomu šedesátých a sedmdesátých let. Poprvé začaly verše kolovat v samizdatu v roce 1973. V sedmdesátých letech vyšla sbírka několikrát v zahraničí, v Čechách poprvé až v roce 1981. Doslov doc. Jiří Brabec.
schovat popis
Autora této básnické sbírky jsem kdysi doslova hltala. Některé jeho sbírky jsem četla v rámci povinné školní četby a nejinak tomu bylo i u tohoto titulu. Jeho verše jsou jemné, něžné, dobře srozumitelné, ale hlavně velmi dobře se pamatovaly, když bylo potřeba se naučit některou z jeho básní na přednes do školy. Je to právem uznávaný umělec, který nás proslavil po celém světě. Velmi pěkná kniha o jeho životě je Všecky krásy světa.
Jaroslav Seifert právem obdržel Nobelovu cenu míru. Jak jeho knížky miluji. Jeho krásné sbírky básní. Tato sbírka sice nepatří k mým nejoblíbenějším, to je sbírka "Maminka", "Deštník z Picadilly" a "Ty, lásko, pozdravena buď", ale tuto básnickou sbírku jsem si také moc ráda přečetla. Klasický autor, klasická sbírka, mám prostě ráda všechna jeho díla a tato sbírka básní se mi také moc líbila. Mohu jen doporučit.
Básnická sbírka obsahuje verš z přelomu šedesátých a sedmdesátých let. Seifert ji chtěl napsat jako rozloučení „se svou zemí, do které už pospíchám, a svými čtenáři, s kterými se loučím“. I zde opouští pravidelný rým a písňovou formu, pro něj tak příznačnou. To vše nahradil rytmizovanou prózou. Sbírka vyšla v Samizdatu. V jednotlivých básních se vrací do svého dětství, mládí, vzpomíná na mladé lásky, nevyhýbá se tématu smrti. V úvodní básni Na jedné ze svých dávných přednášek připomíná své mrtvé přátele básníky (Wolker, Hora, Halas) a nostalgii stáří, myšlenky na smrt zahání projekcemi milostných zážitků, většinou již jen útržkovitých.
Jako milování, jako hlad, jako mor, jako válka. Někdy byly mé verše pošetilé až hanba. Ale za to se neomlouvám. Věřím, že hledat krásná slova je lepší, než zabíjet a vraždit.bś Další představitelé oficiální tvorby klasické: seifert: býti básníkem, morový sloup, holan: sbohem?, Přepadení, závada: na prahu, živote díky, omikulášek: žebro adamovo, jskácel: a znovu láska. Oficiální tvorba nová: jhanzlík: kde je ona hvězda, ikaros existoval, jštroblová: čarodění, fatamorgány, ksýs: dlouhé sbohem, jžáček: okurková sezóna, rýmy pro kočku, napjatá struna, jpeterka: autobiografie vlka, autobiografie člověka.
Recenze
V jednotlivých básních se vrací do svého dětství, mládí, vzpomíná na mladé lásky, nevyhýbá se tématu smrti. V úvodní básni Na jedné ze svých dávných přednášek připomíná své mrtvé přátele básníky (Wolker, Hora, Halas) a nostalgii stáří, myšlenky na smrt zahání projekcemi milostných zážitků, většinou již jen útržkovitých.