West je úspěšný středoškolák a má vše, co si jen může přát. Avšak jednoho dne se probudí po nehodě v nemocnici – ochrnutý a bez možnosti mluvit. Jediné, co ho udržuje při smyslech, jsou návštěvy Olivie, pacientky z vedlejšího pokoje. Co se stane, jestli se West vyléčí? Uvidí se ještě někdy? A...
číst celé
West je úspěšný středoškolák a má vše, co si jen může přát. Avšak jednoho dne se probudí po nehodě v nemocnici – ochrnutý a bez možnosti mluvit. Jediné, co ho udržuje při smyslech, jsou návštěvy Olivie, pacientky z vedlejšího pokoje. Co se stane, jestli se West vyléčí? Uvidí se ještě někdy? A můžou se oba ještě někdy vrátit do normálního života?
schovat popis
Recenze
Jak už bylo psáno pode mnou, též mi zůstal příběh v hlavě a hodně věcí jsem si díky němu uvědomila.
Přes těc pár nedostatků knížku doporučuju :) Jen pozor, je hodně čtivá, já jí přečetla za den (samozřejmě s vynucenými přestávkami, jinak bych se asi nikdy neodtrhla :))
Prvních 170 stránek jsem opravdu šíleně trpěla a přemýšlela nad tím, že si tohle dílo nezaslouží více než dvě (slabší) hvězdičky. Nic se tam v podstatě nedělo.
Hlavní hrdina nemohl mluvit a dorozumíval se pouze mrkáním, to mi přišlo velmi originální a i díky tomu jsem si knihu chtěla přečíst, toto mrkání bylo také jedinou nápaditou a zajímavou věcí po dobu prvních 170 stran, během nichž čtenáři pomalu zjišťovali, že West na tom není vlastně tak špatně a celkově to vypadalo už asi od dvacáté stránky na obrovský happy ending.
Jak ale příběh plynul dál, postupně jsem se do něj začala čím dál tím víc nořit. Děj získal na zajímavosti. Autorka vám totiž zamlčovala celou dobu jednu velmi důležitou věc... bum! Celý příběh byl najednou úplně jiný! Posledních šedesát poměrně dobrých stránek ale nenapraví předchozích 170 zaláskovaných teenage stran.
Název je opravdu výstižný - jedno přečtení ano, po druhé se k tomu již ale nevrátím.
Nikdo z nás neví, co je mezi nebem a zemí, nikdo z nás neví, kde se nacházejí ti, kteří jsou v bezvědomí.
Svět je podivné místo a mnohdy zůstává rozum stát nad tím, co se může dít. Klidně bych věřila i tomuto, že se všichni společně někde mohou setkat. Někteří nám to říct už nemohou, ti co mohou, tak jim lidé třeba nevěří nebo oni sami nenacházejí slova pro to, kde byli a co cítili.
Mě to znovu utvrdilo v tom, jak je důležité chování ke člověku v (nejen) kómatu. Nikdy nevíme, na jaké přesné úrovni je stupeň vnímání nemocného. Nikdy nevíme, na kolik nás lidé cítí, slyší, vnímají.
Měla jsem ji na svém wish listě hrozně dlouho a vrhla jsme se na ni dá se říct hned a upřímně jsem moc ráda, že jsem ji měla jen z knihovny a nemám ji ve své knihovničce. Anotace mě vážně zaujala. Pokud vás taky tak do ní běžte a udělejte si názor sami :-)