Polovinu času stráveného nad knihou jsem zírala na obálku :) Příběh sám mě už ale až tak neoslovil. Z větší části je to nejspíš chyba postav, protože děj (zejména poslední třetina) byl zajímavý a prostředí Indie je dost neobvyklé a podmanivé.

Začnu u Rena. Začínám být dost alergická na to, když autorky staví celou osobnost hlavního hrdiny na tom, že "vypadá dobře". Já chápu, že vzhled je důležitý pro první dojem, ale na lidech je tolik zajímavějších věcí než to, jak vypadají. Takže když se z něj Kesley lámala v kolenou a jediné, co o něm dokázala říct, bylo "On je tak hezkej"!, div jsem neprotáčela oči v sloup. Ren je naprostý prototyp většiny hrdinů paranormálních romancí. Neskutečně krásnej (alespoň dle slov hlavní hrdinky), zaseklej v době před několika sty lety a svou vyvolenou by nosil na rukou až do skonání světa. Není to trochu nuda, když jsou všichni jako přes kopírák? Osobně z takovéhohle typu hrdiny lezu po zdech, i když chápu, že někomu je to třeba sympatické.

A Kelsey - to je kapitola sama pro sebe :) Teď si přesně nevybavuji její věk (tuším kolem osmnácti), ale chová se tak na patnáct, a to jí ještě fandím. Její myšlenkové pochody jsou něco, co asi nikdy nepochopím. Kdyby zlomení mé kletby záviselo na ní, asi bych nad sebou zlomila hůl. A to se mi ze začátku zdála docela sympatická! schovat popis