Recenze Nic pravdivého

Italská autofikční senzace, v níž není jisté vůbec nic

Rodina naší hrdinky sestává z všetečné matky, otce posedlého čistotou, protěžovaného geniálního bratra a její maličkosti — Very. Ta úzkými okny stísněného bytu vyhlíží ven a snaží se uniknout před terorem nudy a úzkostného opečovávání, ale v prostředí ohraničeném pochybnými metodami rodičů nemá šanci. V zájmu zachování zdravého rozumu si začne vymýšlet vlastní příběhy a stane se spisovatelkou — a lhářkou.

Veronica přibližuje své neúspěšné pokusy o osamostatnění a vymknutí se různým formám manipulace, objevování vlastní sexuality, a především své poněkud svérázné pojímání reality. Dá nám zakusit život v Římě v době od osmdesátých let do přelomu tisíciletí a s důvtipem a nenápadnou něhou popisuje nelehké téma — dospívání v ženu. Navzdory svižnému a vtipnému vyprávění se místy vynoří tísnivá existenciální témata, která nám připomínají, že namísto příběhu vítězky se šarmantně povzneseným úsměvem na tváři bychom stejně dobře mohli číst příběh oběti.