Recenze Baráky

Legendární kniha o komunitách českého a moravského undergroundu. Baráky představují klíčový pramen k pochopení toho, jak se český underground formoval, jak přežíval v podmínkách totalitního státu a jakým způsobem se jeho energie přelévala do svobody po roce 1989. Nejde jen o dokumentaci minulosti, kniha zároveň vybízí k reflexi, co znamená život na okraji v širším kulturním a společenském smyslu, a zda je ještě dnes možné uchovat si podobnou míru nezávislosti, autentického společenství a odporu vůči mainstreamu.

Fenomén undergroundu, tedy života na společenském okraji, představuje jednu z nejvýraznějších a současně nejautentičtějších kapitol českých kulturních dějin druhé poloviny 20. století. Jeho existence nebyla nikdy pouhou uměleckou pózou či estetickou rebelií, ale spíše komplexním životním postojem, jenž se zrcadlil jak v hudbě, literatuře a výtvarném umění, tak i v každodenních detailech - ve způsobu oblékání, v charakteru bydlení, v kolektivních rituálech a v celkovém životním stylu. Underground představoval kulturu ve své nejširší podobě jako alternativní, často provizorní, ale o to opravdovější způsob bytí, který se vědomě vymezoval vůči většinové společnosti a zejména vůči normalizačnímu státu.
O komunitním způsobu života českého undergroundu se toho v posledních desetiletích dozvídáme stále více. Memoárová literatura přináší osobní svědectví a vzpomínky, odborné studie se soustředí na jednotlivé oblasti například literaturu, hudbu či regionální specifika. Dohromady tak skládají mozaiku obrazů, která je sice stále neúplná, ale přesto působivá. Vzniká tak zvláštní paradox. Původně marginální fenomén, vědomě skrytý před zraky státních institucí a často i před okolní společností, se postupně dostává do centra historického a kulturního zájmu. Významnou roli v tomto procesu sehrála kniha Baráky, která vyšla poprvé před patnácti lety a od té doby se stala legendou. Autoři František Stárek Čuňas a Jiří Kostúr se pokusili uchopit underground nikoli pouze jako kulturní proud, ale jako celistvou sociální zkušenost. S maximální dostupností pramenů a vzpomínek mapují historii všedního dne českého a moravského undergroundu od šedesátých let až zhruba do roku 2010. Jejich pozornost směřuje k fenoménu venkovských usedlostí, takzvaných baráků, které se z původně zapadlých hospodářských stavení staly symbolickými i reálnými centry \"druhé kultury\".
Baráky byly víc než jen místem k přespání. Byly laboratořemi alternativního života, útočištěm před tlakem normalizační společnosti, prostorem, kde se stíral rozdíl mezi uměním a životem. Byly to místa, kde se tvořilo, hrálo, psalo, diskutovalo, ale také slavilo a sdílelo. Tam se formovala přátelství a solidarita, ale i konflikty a generační spory. Na barácích se prolnul idealismus s každodenní rutinou, svoboda s nevyhnutelnými omezeními a improvizace s nutností čelit represím ze strany státu. Samotná kniha Baráky je výrazně víc než jen historická studie. Je to koláž hlasů a obrazů, rozhovorů s pamětníky, textů vzniklých přímo na barácích, autentických dokumentů Státní a Veřejné bezpečnosti, a především bohatého fotografického materiálu. Bezmála čtyři sta snímků, které zachycují atmosféru míst i tváře lidí, kteří underground spoluvytvářeli. Tato vizuální složka posouvá knihu daleko za hranici klasického odborného díla a činí z ní jakési svébytné album paměti.