Recenze Vyhnanec aneb věčná cesta domů - Příběh českého exulanta 11. století

Radim, syn Tasův z rodu Tasova, má pouhých patnáct let, když krutí nepřátelé vyvraždí v Praze celou jeho rodinu a on musí uprchnout z rodné země, aby zachránil holý život. Je mrazivý leden roku 1061, právě nečekaně zemřel kníže Spytihněv a celá země s napětím očekává vládu jeho mladšího bratra Vratislava, když tento český vyhnanec musí rozhodnutím nemilosrdného osudu na celých třiadvacet let nastoupit svou nevšední cestu životem, tu věčnou stezku odříkání, bolesti i nečekaných úspěchů.
Musí je prožít v neznámé cizině, než se dokáže navrátit do své bývalé vlasti aby tam zjistil, že návraty z exilu vlastně neexistují ani na konci raného středověku...

Rozsáhlou kroniku především druhé poloviny velkolepého století naší okcidentální Evropy podává jeho prostřednictvím český autor, známý již svou trilogií, inspirovanou úžasnou malbou ve znojemské rotundě svaté Kateřiny. Tentokrát však jde o víc..., o mnohem víc! Klasický, v ich-formě vyprávěný román na pozadí nejrůznějších příhod nejprve chlapce, který ovšem zraje přes jinocha v dospělého muže, představuje tehdejší dramatické dějiny Evropy tak reálným pohledem hlavního hrdiny, že dnešní doba si to umí jen těžko představit. Český exulant Radim projde téměř celý tehdejší známý i skoro neznámý svět aby zjistil, že ta naše věčná cesta domů je vlastně úplně stejná pro všechny lidi jakéhokoliv století, ať už třeba neskončí tak velkolepě, jako ta jeho na hradbách slavně dobytého věčného Jeruzaléma v půlce července památného roku naší civilizace 1099.

A aby toho nebylo málo, je do děje této doby zasazena jedna neuvěřitelná mapa, která si jej najde za takových okolností, že je jasné, že jenom sám neúprosný Osud rozhodl, aby byla posléze jeho prostřednictvím přenesena přes časovou propast čtyř století k jednomu z největších mořeplavců našich dějin, jemuž umožní znovu objevit tu tajemnou zemi plnou zlata daleko v západním Oceánu, kterou směl Radim s nasazením vlastního života poznat mezi svými pohanskými vikingskými přáteli už kdysi dávno v (prý temném) středověku...