Recenze Zasklambor

Zas-klam-bor, kniha od začátku i od konce. Lakonická břitkost knih Tomáše Krále je tentokrát nahrazena hravostí. Nacházíme zde automatický text, líčící platonickou lásku vánku; důkaz, že milostné dopisy lze psát i s ironií; až brutalistní kroniku místa jménem Nedomov. Tři celky, provázané důrazem na imaginaci, jsou dveřmi do dalších místností autorovy mysli.

Zasklený vánek. Když vánek podlehne lidskému citu, dějí se nadpozemské věci. Po rubu myšlenek se vydáváme po stopách onoho nevítaného přeběhlíka noci. Skrze rozechvěle tesknící řasy nahlédneme do bdění i spánku, abychom nalezli odpovědi na otázky: Proč se slánka drží pepřenky, odkud se v bytě berou srny, čeho se vánek obává nejvíce?

Dopisy klamné lásce. Výstraha i návod budoucím generacím lhářů, vyznavačům magického sexismu a antické ironie, moderním inkubům, všem kolaborantům uvězněným v ghettech touhy, hledícím Medúze tam, kam by čekal málokdo. Každodenní soubor krutostí. Kniha, která chtěla být sama. Urputně. Odsouzená k stání na hlavě. Hněte vlastní začátek. Zlomyslně. Pozřela paginaci. Nesnese nikoho, vlastního autora zejména. Čtenáře viní za své vyviklané zuby. Promlouvá dírami. Kronika naruby. Ubíjí sama sebe na konci vět. A zase ty srny.