Recenze Pátou kartu bere smrt

Tato kniha se poněkud vymyká dosavadní linii historické literatury o čs. válečných parašutistech, která se z valné většiny soustřeďovala především na období 1941-42, které vyústilo v krvavé lázni heydrichiády, popřípadě se v rámci regionální historické literatury věnovala pozornost podrobnějšímu popisu historie některých paraskupin (např. Clay, Wolfram, Potash) v závěrečném období 2. světové války. Autor, který svou práci rozdělil do dvou částí POD CIZÍM NEBEM a JEDINÁ HVĚZDA - DOMOV! se proto záměrně věnoval nejméně známým kapitolám historie výcviku a nasazení československých parašutistů ve Velké Británii v letech 1941-45. První část popisuje vedle výcviku čs. parašutistů ve Skotsku, Palestině a Egyptě jejich nasazení mimo území jejich okupované vlasti v Itálii, Jugoslávii, Rumunsku, Francii a Rakousku. Druhá část potom zachycuje složité pokusy o nové navázání spojení s okupovanou vlastí prostřednictvím výsadků, odeslaných od podzimu 1943 do českých zemí z letišť v severní Africe a jižní Itálií. To vše je propojeno s problematikou leteckých dodávek zbraní českému odboji ze Západu, jejichž neúspěch, dlouhá léta účinně zneužívaný komunistickými propagandisty, je zde poprvé podrobně analyzován. Přestože jde o historickou práci, která se opírá o dlouholeté studium českých i zahraničních archivů, autor věrný své oblíbené formě historické reportáže ponechává dostatek prostoru i osobním vzpomínkám válečných veteránů - opomíjených vlastenců s tragickými životními osudy, čímž celá kniha získává na čtivosti svou plnokrevností zachycených osudů jedné z mnoha ”ztracených generací” Čechů 20. století...