Recenze Dům z papíru

Zahrada, ve které mrznou pláňata. Mulatka vonící citronem a mořskou solí. Cinkající láhve plné tmy. A taky kořeny, jež se pod zemí milují, nebo oheň, který se pod rukou rozhoří v řece. Čtvrtá básnická sbírka Josefa Kučery (nar. 1978) sahá do různých pater osobní, rodové i kulturní paměti, ale také básnické imaginace — a na světlo vynáší stejnou měrou objevy i otázky. Kolik životů můžeme prožít během našeho krátkého teď a tady? Jednotlivé básně zvou do exotických krajin, do míst, která v tomto světě možná ani neexistují, ale i do ryze současných, a přece univerzálních kulis. Někdy jsou symbolické, jindy však naprosto konkrétní — což je v existenciální poezii zvlášť osvěžující. Děje, jichž jsme svědky, jsou tu zaznamenány stejně diagnosticky přesně jako tlumená vnitřní dramata, a přesto stále cítíme jejich tep. A tempo, které sbírka díky své kompozici postupně nabírá, až ke gradaci a závěrečnému ztišení. schovat popis