Recenze Oskar a já

Když je vám osm, na příšery ve skříni už nevěříte. Ale co kdyby tam byl zloděj?!

Na kopci stojí červený dům, v jeho chodbě sice bývá nepořádek, ale okna příjemně svítí do tmy. Idě se tu žije dobře. Když ji ovšem zrovna neštve pětiletý brácha Oskar, který všude zapomíná batoh, chrápe a ještě věří na příšery.

Určitě se vám to stane taky: tuhle chaotickou rodinu si od první stránky zamilujete. Autorka dokáže zachytit to, co dělá život kouzelným, ať už se dějí veselé, nebo smutné věci. V téhle knížce se navíc pohybuje kolem křehké hranice, kterou musí překročit každý — jednoho dne jsou všichni už moc velcí na spaní na palandě, na tulení se k mámě i na hraní si v bunkru. Ale to neznamená, že se všem po společném spaní nezasteskne, že jim tulení nechybí a že si neužijí vaření polívky ze šišek. Jen už do toho prosakují nové emoce — ostych, nuda, stud…

Tuhle knížku si můžou děti číst bez problémů samy. Nebyla by ale škoda o tu čirou radost přijít? Tento zájezd do západního Norska si raději užijte společně. schovat popis