Recenze Číhat na mech

Básnická sbírka Alexandry Brockové Číhat na mech je sebevědomým debutem. Promyšleně komponovaná kniha nenápadně vrací do současné české poezie vysoký básnický styl. Brocková ráda střídá pestré formální rejstříky: od vznešeného patosu k „mileniálsky“ potutelné větě. Nebojí se spájet vysoké s nízkým, jistou „učenost“ s rozpustilostí, pozorování nepostřehnutelných dějů a bytostí, rostlin, ptactva i živlů s precizní básnickou formou. Brocková mluví za věci i živé bytosti, nikdy není povýšená, vždy je účastná. Lidstvo vnímá jako jednoho z mnoha tvorů obývajících Zemi a s delikátní ironií glosuje jeho absurdní hemžení. Jako by v jejím pohledu současná civilizace byla přehlídkou zvolna se rozpadajících památek-ruin, o kterých autorka jako užaslý cestovatel podává zprávu. V poezii Alexandry Brockové je možné zakusit to, co Petr Král nazýval „rozdýcháním vjemu“ – schopnost rozehrát zjitřený počitek či stav, který se při čtení doslova rozklene před očima.

Tato kniha vychází díky laskavé podpoře MK