Z jakých zkušeností, myšlenek, osobních motivací, ale i celospolečenských historických procesů se zrodila Charta 77 a jak se během své existence proměňovala? Jaké hlavní předpoklady vedly k jejímu vzniku a jak rozumět jejímu dědictví, poté co se Charta v roce 1992 sama rozpustila?
Tato kolektivní monografie přináší první systematické zpracování dějin nejvýznamnější občanské iniciativy normalizačního Československa v celé jejich šíři. Nevnímá Chartu pouze jako symbol odporu proti komunistické diktatuře, ale jako živé a mnohotvárné společenství utvářené debatami, konflikty, každodenními strategiemi přežití i sdíleným étosem občanské odpovědnosti. Autorský kolektiv dvou generací badatelů a badatelek překračuje tradiční zaměření na dramatické počátky a triumf v roce 1989 a obrací pozornost také k méně známým tichým létům osmé dekády dvacátého století stejně jako k období budování liberální demokracie. Kniha propojuje politické, intelektuální, transnacionální, sociální i genderové perspektivy a nabízí nový pohled na fenomén, který zásadně ovlivnil československý disent, kulturu lidských práv i podobu demokratické transformace ve střední Evropě.
Autorský tým tvoří historičky a historici z Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd ČR ve spolupráci s badateli z Univerzity Karlovy a dalších institucí. Spojuje zkušené odborníky, kteří se výzkumu disentu věnují dlouhodobě, s mladší generací historiků a historiček, přinášejících nová témata a perspektivy. Na koncepci knihy i jednotlivých kapitol se podíleli společně a ve výsledku nabízejí nové pohledy na známá témata i na dosud méně prozkoumané stránky dějin Charty 77.