Recenze To přece nejsem já

Linnee je šestnáct a její nejlepší kamarádka s ní zničehonic přestala mluvit. Bard je všeobecně známý tím, že všechno dělá správně a poctivě, ale ve skutečnosti chce odejít od rodiny kvůli kolegyni z práce. Hanne se snaží zbavit traumatických vzpomínek na dětství, kdy ji kvůli nadváze šikanovali ve škole, přestože se jí teď v padesáti konečně podařilo zhubnout a najít si vážnou známost. br br Když se nyní celá rodina sjíždí na oslavu do malého města, odkud všichni pochází, současná i minulá tajemství vyplouvají na povrch. Dokážou si o starých křivdách promluvit a posunout se dál, nebo se z oslavy všichni vrátí domů stejní jako dřív? br br Možná je na čase se smířit s tím, že naše představy o druhých lidech nemají s jejich osobností vůbec nic společného a že se i my sami před ostatními celý život nedobrovolně přetvařujeme.