Recenze Jen stopy v trávě

V roce 1952, čtyři roky po politickém převratu, kdy se naše republika vzdala přirozeného demokratického vývoje, v době, kdy každý doslova špehoval každého, získal a sestavil autodopravce, lesní dělník, automechanik a posedlý snílek Václav Uhlík na dvorku svého domu v Líních obrněný transportér, se kterým o rok později překonal spolu s dalšími sedmi osobami zesilující se zabezpečení státní hranice. O jeho cestě k torzu válečného obrněnce, samotné stavbě transportéru, na které se podíleli i vojáci tehdejšího línského letiště, o jeho zkouškách, odcizené zbrani, nezdařeném pokusu a především potom o úspěšném proryvu státní hranice do Bavorska vypráví příběh popsaný v této knize. Kromě samotné cesty transportéru od nepojízdného vraku k funkčnímu obrněnému transportéru, jehož život definitivně vyhasl až na území Ameriky, zachytil příběh i životní osudy všech členů posádky a to jak ne území domovské země, tak později, v zahraničí. Nadstavbou celého příběhu je potom následné vyšetřování provedené jak v oblasti porušené státní hranice, kde Tank svobody, jak byl později transportér v celém západním světě nazýván, prorazil se značnou dávkou štěstí drátěnou překážku, ale i následné vyšetřování prováděné vojenskou kontrarozvědkou, které nás zavede do až absurdního světa léček a agenturních síti spřádaných příslušníky státní bezpečnosti kolem těch, kteří přišli se členy posádky do styku a na území republiky zůstali. Náš příběh tak není jen povídáním o šťastné souhře náhod, díky které překonal doslova na koleni vyrobený transportér stále zdokonalovaný systém ochrany hranic, ale i sondou do života v tehdejší době a do životních podmínek našich matek, otců, dědů a babiček. schovat popis