Recenze Roztloukání lebečního ořechu

Básnická skladba Jana Riedlbaucha Roztloukání lebečního ořechu, postavená na hudební formě passacaglia (ze slov pasar - procházet a calle - ulice), vznikala v průběhu několika desetiletí od 70. let do současnosti a tvoří ji padesát sonetů (prolog, čtyři části o dvanácti sonetech a epilog). Vychází z tradice evropské kultury (antika, křesťanství), ale i z kultur mimoevropských. Zachycuje běh lidského života na pozadí mytologie světa i vesmíru a svým rozpětím připomíná Komenského Labyrint světa a ráj srdce. Poté, co je v kosmologickém Prologu vzýván Sluneční Démon, vypovídá první část Černá schodiště o prostorech, odkud duše sestupuje do těla, a o dění před a při narození dítěte (častý motiv spánku v paralele ke smrti). V Prolévání prsní klenby dochází při chlapcově dospívání k poznávání světa (zejména daru přírody a umění) a tajemství bytí. Třetí část Plameny vlhka zachycuje různé podoby lásky - od platonického okouzlení až po vášeň. V poslední části Hledání světla, prosycené vědomím návratu k bytí mimo zem, vystupuje do popředí přátelství s lidmi, živočichy a rostlinami. Závěrečný Epilog se vrací kruhově k Prologu - k mýtu s Drakem, který odpovídá Slunečnímu Démonovi. Kniha, bohatě ilustrovaná olejomalbami Petra Šmahy, vychází u příležitosti autorových 75. narozenin.