Jelikož piju často Becherovku, musím také často používat plastové pytlíky na led. Proto si dokážu docela dobře představit, jaká musí být ve Finsku zima. Někdy, když si dávám pět, šest panáků za večer, tak mě z toho docela zabou prsty.

Hlavní hrdina v takové zimě musí chodit ven a kácet stromy, což je asi tak těžké, jako když já jdu v zimě ven kácet holky - skoro nesplnitelný úkol. Nějakým zázrakem je v tom ale dobrej a to natolik, že když Finové evakuují jeho město, protože přijeli ruští vojáci na dovolenou, tak tam zůstane a kácí stromy dál společně s Rusama. Takže takové Dřevěné podvolení od Houellebecqa.

Pak si Rusové zahrajou s Finama hokej o budoucnost země a jelikož prohrajou, válka je u konce a musí jet pít vodku zpátky do Ruska. Hlavní hrdina, kolaborant a švejk, kácí stromy dál a do toho přemejšlí, jak to vykoumat, aby to skončilo win-win pro něj. No a dál už nic neprozradím, protože du na záchod taky trochu pokácet.

Za mě skoro plnej počet, trochu mě mrzelo, že se z knihy nevyhoupl nějakej echt silnej moment, kterej by to poslal do nezapomenutelných výšin, stejně jako se mu to povedlo v Ostrovu. schovat popis