Recenze Zvon ve studni. Novaljský světlopis

Známá a oblíbená chorvatská básnířka Andriana Škunca (*1944) se kromě řady ocenění v Chorvatsku dočkala i překladu jedné ze svých nejzajímavějších sbírek básní do českého jazyka. Kniha pod názvem Zvon ve studni má ještě podtitul Novaljský světlopis, neboť neobsahuje jen básně v próze, ale především 46 černobílých fotografií a 2 barevné (na obálce) z města Novalja z ostrova Pag.
Svou sbírku představila sama básnířka 6. 2. 2009 na prezentaci v Národní knihovně ČR v Praze a dodala, že právě černobílá fotografie se stala její druhou vášní hned po poezii a navíc přirostla srdcem k ostrovu Pag, hlavně k severní části kolem města Novalja. To je koneckonců také důvod, proč se sbírka v originále jmenuje Novaljski svjetlopis (1. vydání - Zagreb 1999). Její fotografie jsou podobně jako básně hluboce intimní, tak trochu nostalgické, ale především velmi upřímné. Andriana Škunca nikdy nebyla konjukturální autorkou a tak je tomu i s fotografiemi, soustředila se hlavně na krajiny, nálady, zátiší a jen minimálně do jejích snímků prezentovaných v této knize pronikají lidé či zvířata. Jak prozradil překladatel Dušan Karpatský, k fotografování přiměli Andrianu Škuncu přímo lidé z Pagu, kteří jí před mnoha lety dali fotoaparát a poslali do terénu. A povedlo se.
Kniha je rozdělena do 5 tematických kapitol – Atlas ostrova, Léto v Kisse, Vysušené moře, Zvon ve studni a Solární vítr. Doslov o básnířce a krátké představení městečka Novalja a ostrova Pagu napsal Dušan Karpatský. Překlad básní je na vysoké úrovni, originál umožnil překladateli opravdu si s českým jazykem pohrát.
Vydání spolufinancoval Městský úřad v Novalji, Chorvatské ministerstvo kultury, Chorvatské turistické sdružení a MK ČR. schovat popis