Košík
zboží
(prázdné)
Je deset let po událostech z kultovního Klubu rváčů.Tyler Durden je mrtvý. Zůstal jen vypravěč původní knihy, který se uzdravil, oženil s Marlou, má syna, bezvýznamnou práci, a polyká prášky aby to takhle zůstalo. Jenže Marla má jiné představy o perfektním manželství a úžasném sexu. A tak začne...
číst celé
Je deset let po událostech z kultovního Klubu rváčů.Tyler Durden je mrtvý. Zůstal jen vypravěč původní knihy, který se uzdravil, oženil s Marlou, má syna, bezvýznamnou práci, a polyká prášky aby to takhle zůstalo. Jenže Marla má jiné představy o perfektním manželství a úžasném sexu. A tak začne prášky nahrazovat neškodným placebem.
A Tyler Durden se začne opět probouzet k životu.
Sám Chuck Palahniuk, autor kultovní knihy, sedl a napsal druhý díl – a to pouze v komiksové podobě! Ta mu umožňuje ještě víc pracovat s žánrem. Zvlášť, když má k ruce cenami ověnčeného kreslíře Camerona Stewarta.
Je to pokračování, ve které jste se ani neodvážili doufat – a vezme vás ještě dál, než byste si přáli.
schovat popis
- Nakladatel: Crew
- Kód:
- Rok vydání: 2016
- Jazyk: Čeština
- Vazba: Gebunden
- Počet stran: 278
- Šířka balení: 17.5 cm
- Výška balení: 26.5 cm
- Hloubka balení: 2.1 cm
- Váha balení: 938 g
Recenze
Mezitím vznikla filmová adaptace, která se popasovala se zádrhely předlohy, vyměkla (i tak to k naprosté kontroverzi stačilo), stvořila kult a vlastně udělala Palahniuka.
Po dvou dekádách zvítězilo nutkání napsat pokračování (nebo nakopnout upadající význam páně autora či zpeněžit úspěch značky "Fight Club") a aby nedocházelo ke srovnávání ani s jedním z kultů, tak se chytře zvolil zcela jiný formát; komiks.
Výsledkem je... No, to je vlastně dobrá otázka, co je výsledkem. Asi něco jako ambivalentní punkový nedotažený megamix geniálních nápadů a výjevů, meta aluzí na meta hrátky, roztodivných témat a absence jakéhokoli spojovacího prvku. V hospodě nad pivem by se dalo dlouho a plodně debatovat o nejednou aspektu. Jsou tu stejnou měrou ty naprosto geniální jako diletantské až nechtěně směšné. A vzájemně jsou pospojované bez ladu a skladu (pasáže o Marle a jejích eskapádách jsou vyloženě zbytečné), o ději nemůže být řeč, byť se to celou dobu přetvařuje, že si to na něj hraje. Ovšem autor si to evidentně sám uvědomuje a pracuje s tím; zda dobře či ne, je věc zhola jiná. Tématy to rozhodně neustrnulo na místě a nejde o variaci téhož či sázku na jistotu v podobě vstoupení do téže řeky. Ovšem to nutně neznamená, že jde o něco, co bylo třeba říci. Rozhodně si to se čtenářovými očekáváními pohrává; někdy fér a někdy ne, ale to k Chuckovi prostě patří.