Miluji postapo. Je jedno jestli jde o knižní SPAD od Františka Kotlety nebo sérii Města od Kristýna Sněgoňová, přes starého filmového Mad Maxe po toho nového, seriál Sweet Home, herní Fallout sérii nebo skvělou komiksovou Tankerku. Vždycky se ale dostáváte do světa, kde bojujete za nějakou naději, postavy mají cíl a většinou se k němu dopracují. Mám ale rád i ty reálie, i když nejsou hezké, příjemné a nastat něco takového, určitě jdu s první vlnou do kopru.
Jiří Sivok ale dokázal něco víc. Líp už bylo je název, který vystihuje vše. Od první věty neexistuje lepší popis toho, co na vás v knížce čeká. Reálie jsou podobné, jako v každém jiném postapokalyptickém příběhu. Hrdina snažící se zachránit, občasní pomocníci, kteří ale umírají, sadisti vytvořící si své malé království a (nad-)národní společnosti nebo vlády, snažící se znovu vytvořit rád.
ALE! Sivok vás na 129 stránkách neskutečně vtáhne do děje a každou kapitolou na vás háže lopatou tuny a tuny depresí. A stejně nejde přestat číst protože prostě doufáte. A naděje zde neumírá nakonec, ale stále a pořád a dokola.
Děkuji Nakladatelství Golden Dog za vydání balvanu temnoty (zrnko to určitě není) a Jiřímu za dnešní noční můru. schovat popis