Recenze Dámský klub půlnočního plavání

Čerstvě ovdovělá Elizabeth O’Sheaová proklíná na hřbitově svého muže. Více než třicet let manželství si byla jistá, že zná Erika skrz na skrz. Až nyní zjistila svůj omyl: kvůli Erikovým utajeným dluhům jí hrozí, že na stará kolena přijde o střechu nad hlavou i přilehlou ordinaci. O generaci mladší Lucy na tom není o moc líp, i když z úplně jiných důvodů. Rozvod a roky dřiny v hektické nemocnici ji přivedly na pokraj sil. A stejně jako Elizabeth hledá východisko.
Dvě ženy v nesnázích svede dohromady Lucyina matka Jo, která se ochotně nechává vtáhnout do starostí ostatních. Ta jediná působí dojmem, že má život pod kontrolou. Důchod tráví v útulném domku ve společnosti koček a každý den, bez ohledu na počasí, se oddává stejnému rituálu – nočnímu plavání v chladném moři. V jeho náruči se může smát, plakat a odplavit své obavy. A myslet jen na to, co by mohla změnit k lepšímu. Do temnoty šeptá své přání, sen o daru pro Lucy a Elizabeth, který by jim ráda zanechala.
Dějištěm románu je vesnice v hrabství Mayo na západním pobřeží Irska, autorčin rodný kraj s divokou přírodou. Před našima očima vyvstávají zelené kopce a rašelinitá pole, cítíme pronikavou vůni oceánu, slyšíme vítr a neustálý křik racků a kolih poletujících nad vlnami.