Recenze Orbis urbis

Nový román Orbis urbis Catherine Ébert-Zeminové je epicko-lyrická syntéza osobních, rodových a kolektivních dějin, jejichž pojítkem je hlavní postava, autorčino druhé já, a také jazyk coby nejvlastnější živel, s nímž se její identita vypravěče doslova překrývá. Tetralogie se mnohými motivy a narativními postupy protíná s dvěma předchozími prózami Ébert-Zeminové (V prameni ohně, 1998; Bludný kruh, 2007), ale na rozdíl od nich v širším chronologickém záběru zahrnuje osudy čtyř generací malé rodiny v českém provinčním městečku 20. století. Je to příběh poetický, patetický, tragický, vážný, ale i nevážný, a místy i humorný, zejména tam, kde vypravěčská perspektiva přeje odstupu a ironii. Žánrově synkretický Orbis, v němž se prolínají různorodé poetiky jako román psychologický, psychoanalytický, historický, iniciační, Bildungsroman, román-mýtus a Nový román, ohledává možnosti, jak propojit iluzivní a zcizující vyprávění, a otevírá tak před námi celou škálu způsobů, jak se svým vyladěním stavíme k leckdy trýznivé skutečnosti. Zároveň se v intertextuální rovině reflexivně vztahuje ke kanonickým dílům evropské literatury jakožto k pilířům autorčina duchovního domova. Ve svém celku představuje Orbis urbis pokus o obraz složitosti vnitřního i vnějšího světa. Vzdává hold literatuře a je výrazem vděku za spásonosnou moc umění.
I Domov počátků, 395 s.
II Jak se dějí pravdy, 288 s.
III Představivost nelže, 210 s.
IV Úsvit světa, 140 s. schovat popis