Košík
zboží
(prázdné)
Navrhněte maximálně 5 klíčových slov (štítků) k tomuto produktu.
Za každý přidaný štítek musíte poté 5x ohodnotit štítky ostatních.
Nezapomeňte navrhnuté štítky uložit stisknutím tlačítka „Uložit přidané štítky“.
Alkohol mohou nakupovat pouze osoby starší 18 let.
Prosím potvrďte, že Vám již bylo 18 let.
Jostein Gaardner je fantastický autor, který mě přesvědčil už i Dívkou s pomeranči, že umí o smrti psát citlivě, krásně, něžně, poeticky, poutavě. A že to umí i pro děti. Opět to dokázal v téhle útlé knížce pro děti. Dávám pět hvězdiček, protože víc nejde...
Nicméně, ten závěr je jaksi neuzavřený, je to spíš úvod k hlubokým a dlouhým diskuzím - dle věku řečníků. Kniha je napsaná citlivě, výmluvně, poeticky... Ale bude vyžadovat dovysvětlení dospělého. A pokud na to sami nemáte vyhraněný pohled, bude se vám to nejspíš vysvětlovat ne úplně lehce. Čímž nezastírám fakt, že je potřeba o takových věcech mluvit a nedělat z nich tabu. Vlastně ale nevím, jestli bych to dítěti chtěla číst. No uvidíme, až to bude věkově aktuální rozhodování k seznamování s tématem.
Medvídek Anton vypráví příběh svého kluka - a nebyl by to Jostein Gaarder, aby se filozoficky nedotýkal otázek života a smrti.
Ilustrace Akina Düzakina jsou kouzelné, poetické, dětské, příhodné k příběhu. Ten ale dětský moc není.
Pro někoho otevřený příběh, pro někoho krátké dobrodružství, kde konec není pochopen. Možná pochopí až dospělí, jak vlastně Jonatán skončil. A není to konec radostný a šťastný. Ale i smrt patří k životu...
(url)/2017/12/jostein-gaarder-anton-jonatan.html
Na jedné straně jsou nádherné ilustrace, na straně druhé je to pro mě příběh až příliš krátký a příliš povrchní. Možná nám připomene pomíjivost života, ale to na dobrou knihu nestačí..
Tuhle knížku jsme dostali, že je jako pro děti. Jsem ale nesmírně ráda. Že jsem jíš ji srihlaá přečíst a prolistovat ( já hlavně obrázková),dřív než jsem ji naservírovala dětem. Je fakt docela drsna, sama jsem z ní měla slzy v očích!
Knížka o smrti, ale tak trochu filozofická, z pohledu malého medvídka. Osobně bych jí tedy dvakrát nečetla, ehm...