Na začátku je příběh, který se stal v srpnu roku 1991. Seznámíte se s hlavními aktéry a dozvíte se, že na táboře pořádaném Armádou spásy byla znásilněná čtrnáctiletá dívka. Samozřejmě že vám autor nevyžvaní její jméno, takže můžete jen hádat, kdo je násilník a kdo se stal obětí. Možná to tipnete správně, ale mezi námi – ono vám to stejně k ničemu nebude.
Na dalších stránkách se přenesete do roku 2003, tedy do doby, kdy se děj odehrává. Pokud jste od autora nic nečetli, zjistíte, že píše velice dobře. Odpustím si jazykovou analýzu, jak to dělá, stačí jen konstatovat, že ve vás zanechá dojem, že tohle je umění. Pokud si z knížek vypisujete citáty, připravte si hodně velký papír.
Co se týče příběhu, začáteční tempo je pomalé. Jde to ztuha a chce to trpělivost. Možná budete mít stejně jako já pocit, že se nic moc neděje. Velký prostor dostala psychologie postav založená zejména na vzpomínkách, což je věc, která mě málokdy zaujme. O něco zajímavější byly norské reálie, ale ani to nebylo ono. Přiznávám, že v této fázi jsem měla nutkání knížku odložit s tím, že chci číst plnokrevnou detektivku a ne sociologickou a politickou sondu. Radím, abyste vytrvali. Bude to stát za to.
Na scénu vstoupí nájemný zabiják, který má za úkol zlikvidovat osobu, jejíž vraždu si kdosi objednal. Zabiják splní úkol, ale druhý den zjistí, že zavraždil nesprávného. Nyní už můžete popustit uzdu fantazii a vymýšlet krkolomné teorie o tom, co se vlastně stalo. Neříkám tak, ani tak, protože by to ode mě nebylo fér. Napovím jen, že v téhle knížce je dovoleno vše. Nic z toho, co vás napadne, nebude přehnané ani přitažené za vlasy.
Policie začne po zabijákovi pátrat a následují kapitoly ve stylu Honu na Šakala. Mužským čtenářům se zřejmě budou líbit, ale já bych ocenila víc popisů, kde se dozvím, jak kdo vypadá a co má na sobě. Hlavní hrdina je svérázný detektiv z typu těch, které mám ráda. Nebere si servítky, je drsný a jeho způsoby vyšetřování jsou, řekněme, lehce nekonvenční.
Dojde k další vraždě a pak je těžce zraněná ještě jedna postava. Příběh vás strhne a ani si neuvědomíte, že jste vtaženi do děje. Jestliže jste milovníci detektivek, neubráníte se pokusům případ vyřešit. Řešte si, jak je libo, protože všechny záhady stejně nevyřešíte. Napadne vás toho spousta.
Až do konce nevyjdete z údivu a své teorie budete měnit jako na běžícím pásu. Vypadá to tak, že někde je pravda, někde jsou závěry policie, která sama dost tápe, a někde budete vy. Aniž bych podceňovala váš detektivní úsudek, pravděpodobně se necháte nachytat. Až dočtete poslední stránku, tak schválně zalistujte nazpátek. Uvidíte, že autor dovedně skrýval stopy a psal tak, aby vás dostal tam, kde vás chtěl mít.
Jistěže jsem naletěla. Když jsem dočetla, chvíli jsem byla naštvaná, že mě zmanipuloval tak, že jsem se vykašlala na svou první teorii. Pak jsem se musela smát a jsem si jistá, že vy na tom budete podobně. Radím, abyste nevěřili vůbec ničemu. Zjistíte, že tu není jediný vrah ani jediný zločin. Je tu spousta zápletek a záhad, budete zmatení, ale i přesto všechno pochopíte, že vysvětlení je prosté a vy jste ho měli před očima.
Detektivka je to skvělá a autorovi odpouštím, že si ze mě celou dobu utahoval a vodil mě za nos. A odpouštím mu i to, jakým způsobem potrestal viníky. Řešení je snad neetické, ale rozhodně spravedlivé.
Recenze
"Když Bůh svoji práci zanedbává, musí ji udělat někdo jiný". schovat popis
"Když Bůh svoji práci zanedbává, musí ji udělat někdo jiný".
Harry Hole má velmi zajímavý osobní život. Tento díl se mi líbí asi z celé série nejvíce. Díl byl velmi zamotaný, ale velmi skvělý. Konec byl zase velmi šokující. Já prostě autorovi knihy miluju. Zase jsem vůbec nevěděla, kdo je vrah. Moc mě to baví. Příběh byl velmi originální. Rozzuzlení bylo překvapivé. Tato série se mi velice líbí. A jsem nadšená, že jsem si ji mohla přečíst.
Jsem definitivně přesvědčen o tom, že Jo Nesbo prostě umí... ;-) A to na mě ještě čeká dalších šest kousků z této série, zejména nyní následuje Sněhulák, který je nejlépe hodnocen... No, zřejmě se mám na co těšit... ;-)
V tomto pokračování Harry Hole vyšetřuje vraždu, ke které dochází v Oslu - na náměstí bratří Egerových, kde Armáda spásy pořádá tradiční předvánoční pouliční koncerty a rozdává z velkého kotle polévku potřebným. Nájemným vrahem je zde zastřelen muž, který polévku nalévá... Rozplete Harry Hole i tento složitý případ?
Kniha je velice čtivá, zejména závěrem mě Jo Nesbo opět dostal... Za mě zasloužených 90 %...
Na dalších stránkách se přenesete do roku 2003, tedy do doby, kdy se děj odehrává. Pokud jste od autora nic nečetli, zjistíte, že píše velice dobře. Odpustím si jazykovou analýzu, jak to dělá, stačí jen konstatovat, že ve vás zanechá dojem, že tohle je umění. Pokud si z knížek vypisujete citáty, připravte si hodně velký papír.
Co se týče příběhu, začáteční tempo je pomalé. Jde to ztuha a chce to trpělivost. Možná budete mít stejně jako já pocit, že se nic moc neděje. Velký prostor dostala psychologie postav založená zejména na vzpomínkách, což je věc, která mě málokdy zaujme. O něco zajímavější byly norské reálie, ale ani to nebylo ono. Přiznávám, že v této fázi jsem měla nutkání knížku odložit s tím, že chci číst plnokrevnou detektivku a ne sociologickou a politickou sondu. Radím, abyste vytrvali. Bude to stát za to.
Na scénu vstoupí nájemný zabiják, který má za úkol zlikvidovat osobu, jejíž vraždu si kdosi objednal. Zabiják splní úkol, ale druhý den zjistí, že zavraždil nesprávného. Nyní už můžete popustit uzdu fantazii a vymýšlet krkolomné teorie o tom, co se vlastně stalo. Neříkám tak, ani tak, protože by to ode mě nebylo fér. Napovím jen, že v téhle knížce je dovoleno vše. Nic z toho, co vás napadne, nebude přehnané ani přitažené za vlasy.
Policie začne po zabijákovi pátrat a následují kapitoly ve stylu Honu na Šakala. Mužským čtenářům se zřejmě budou líbit, ale já bych ocenila víc popisů, kde se dozvím, jak kdo vypadá a co má na sobě. Hlavní hrdina je svérázný detektiv z typu těch, které mám ráda. Nebere si servítky, je drsný a jeho způsoby vyšetřování jsou, řekněme, lehce nekonvenční.
Dojde k další vraždě a pak je těžce zraněná ještě jedna postava. Příběh vás strhne a ani si neuvědomíte, že jste vtaženi do děje. Jestliže jste milovníci detektivek, neubráníte se pokusům případ vyřešit. Řešte si, jak je libo, protože všechny záhady stejně nevyřešíte. Napadne vás toho spousta.
Až do konce nevyjdete z údivu a své teorie budete měnit jako na běžícím pásu. Vypadá to tak, že někde je pravda, někde jsou závěry policie, která sama dost tápe, a někde budete vy. Aniž bych podceňovala váš detektivní úsudek, pravděpodobně se necháte nachytat. Až dočtete poslední stránku, tak schválně zalistujte nazpátek. Uvidíte, že autor dovedně skrýval stopy a psal tak, aby vás dostal tam, kde vás chtěl mít.
Jistěže jsem naletěla. Když jsem dočetla, chvíli jsem byla naštvaná, že mě zmanipuloval tak, že jsem se vykašlala na svou první teorii. Pak jsem se musela smát a jsem si jistá, že vy na tom budete podobně. Radím, abyste nevěřili vůbec ničemu. Zjistíte, že tu není jediný vrah ani jediný zločin. Je tu spousta zápletek a záhad, budete zmatení, ale i přesto všechno pochopíte, že vysvětlení je prosté a vy jste ho měli před očima.
Detektivka je to skvělá a autorovi odpouštím, že si ze mě celou dobu utahoval a vodil mě za nos. A odpouštím mu i to, jakým způsobem potrestal viníky. Řešení je snad neetické, ale rozhodně spravedlivé.
Na začátku knihy začíná scénou, kterou chápu, a pak na ni navazuje přeskakováním na spoustu zdánlivě nesouvisejících scén. Teď si možná řeknete: "Ale Matthew, vždyť o tom je přece záhada a zábava je v cestě, která je spojuje!" A taky si řeknete: "Ale Matthew, vždyť o tom je přece záhada! Vřele s vámi souhlasím! Nicméně Nesbø umí opravdu dobře zamotat vodu až k rozptýlení, než se věci vyjasní. Když už si myslím, že chápu, co se děje, začne nějaká scéna a já si říkám: "Kdo je to, kde to jsme a jak to vůbec souvisí". Doufám, že někteří z vás chápou, co říkám o dobrém zmatku vs. špatném zmatku.
Řeknu, že jednou z nejlepších částí této knihy byl konec. Takže stojí za to, aby se k němu všechny zmatky dostaly.