Rozhodl jsem se, že mistra detektiváře v sérii HH nebudu přeskakovat a knihy budu číst pěkně za sebou. A udělal jsem dobře. Už v tomto příběhu, kdybych nevěděl, co se stalo dříve, bych byl ochuzen o několik podstatných situací, které se bez předešlých knih špatně chápou. Například situace okolo Harryho „kolegy“ Waalera a nebo alkoholismu hlavního hrdiny Harryho Hola, který se řídí heslem, že „žížniví lidé pijí kdekoliv.“
Příběh je tentokrát bez politického podtextu. Zůstal jen mírný a lehce přehlédnutelný rasizmus. Avšak šablona, podle které Jo Nesbo píše je zde více průhledná a děj se tak stává lehce předvídatelný. Ta osnova prostě spisovatele provází všemi, zatím přečtenými, příběhy. Čtenář tak tuší, co má očekávat.
Tento příběh je hodně zamotaný a mistr zde dal prostor kupě spekulací a spoustě vyvrcholení. Jenže konec byl tak šíleně prodlužovaný až se stával nudný. Dlouho se mi nestalo, že bych se v knize a příběhu, který čtu skoro jedním dechem, tak strašně na jeho konci zasekl. Posledních cca 60 stran se mi blbě četlo. Ale nakonec pointa velmi povedená a možná i překvapivá, pro ty, kteří nedávali moc pozor :-) schovat popis