Musíme to vzít od začátku. Co máme? Jednoho Harryho, alkoholika detektiva, jednoho spisovatele Nesba a celou řadu knih o vraždách, pití, lásce a tajemství. Ti, jenž čtou knihy popořadě, už vědí nebo lépe řečeno znají osnovu. Sice se trochu střídá, ale ve své podstatě je stále stejná. Harry Hole je detektiv, který si rád přihne, jeho největším přítelem nepřítelem je Jim, Jim Beam a jeho revírem je nejen Norsko. Buď příběh začne tím, že je Harry na sračky a nebo tím, že Hole abstinuje. Ať tak nebo tak, vždycky se to otočí. Skoro vždy je do případu zapleten někdo z jeho blízkých nebo přátel a skoro vždy někdo z nich zemře. Část příběhu se vyšetřuje v zahraničí. To není spoiler, to je Holá skutečnost. Ne jinak je tomu v tomto příběhu. Čtenář už sice předem ví, co se bude dít, ale největším překvapením je pak vrah a jeho čin samotný. Vše je nádherně propleteno, čtenáři dávkováno po kouskách, které až na konci zapadnou do sebe.
Opět je tu něco historie a znovu Harry vyšetřuje za hranicemi svého státu. Vše je decentně servírováno, vše je tam, kde má být. A ačkoliv je to v řadě již šestá kniha zdá se mi, že tento příběh je zatím v sérii nejlepší. Po Pentagramu dávám podruhé všech pět (proč je tu jen pět hvězd) hvězd. A poprvé jsem se zamyslel, co mají moderátoři těchto stránek proti deseti hvězdičkovému hodnocení?
Touto cestou bych chtěl opět poděkovat nakladatelství KNIHA GOTWALDOV z Brndele za nepřeložení spousty cizích vět. Bohužel tím příběh strašně trpí a jen z velkým uvědoměním jsem tomu nedal jen čtyři hvězdy. Pak mě totiž došlo, že mistr za to rozhodně nemůže a že chyba bude někde mezi Norskem a Gotwaldovem. (Omlouvám se za překlad nepřeklad) schovat popis