Již jsem si zvykl na určitou osnovu kterou Jo Nesbø používá a vlastně jsem se na ní i těšil. Jenže, tento příběh je tak trochu jiný. Harry je zde více zjizvený a páchá víc činů, které jsou tak trochu proti pravidlům. Pár věcí je tu prostě jinak. Příběh se odehrává tři roky po Levhartovi. A asi největším překvapením je pro mě Ráchelino rozhodnutí. Nebudu víc prozrazovat, jen, že mi to k ní nesedlo a zdálo se mi, že čin samotný, je tak trochu přikrášlený panem spisovatelem. Pro efekt lásky.
Jinak je to velmi povedený příběh. Tak trochu díky Harryho známejm, protože bez nich by se tento Přízrak ani neodehrál. Opět je tu část brutality, smrti a krve i napětí a závěrečné šokující vyřešení. Příběh je založen na prostých logických závěrech založených na běžných smyslových informacích. Jo si tu zase se svými čtenáři prostě hraje a vypouštěním náznaků je opět mate. Když už si myslíte, že jste na to přišli, jste záhy vyvedení z omylu a je vám nastolen jiný směr, který jste určitě nečekali.
Přízrak se mi zatím zdá nejlepším příběhem v této sérii. A asi je to hlavně tím novým pojetím hlavní postavy. Ne, moc se nezměnila, ale chová se trochu jinak, než jsem zvyklej. A ono je to dobře. Přeci jenom už je to devátý případ a nějaká ta malé změna tu prostě musí být. Ačkoliv má kniha více jak 500 stran, přečetl jsem jí celkem rychle. Na můj styl čtení až moc rychle, což znamená, že příběh nemá nudné a zdlouhavé pasáže a neustále se něco děje.
Musel jsem se smát některým komentářům typu. Moje první setkání s Harrym a je to boží. Ano, nepopírám, je to boží, ale kdybych nečetl předešlé příběhy, hlavně Sněhuláka a Levharta, mám pocit, že bych asi nepochopil některé podstatné věci. Hlavně postavy Ráchel a Olega, nebo jizvy, které Harry v předešlých příbězích utrpěl. Kniha, jako samostatný příběh boží rozhodně není, ale jako devátý příběh v řadě ...je dokonalá. A k dokonalosti konečně přispělo i nakladatelství Zlín, které na konec knihy, světe div se, přidalo i slovník cizích vět a slov – děkujeme!!! schovat popis