Kniha představuje průřez literárním dílem Aloyse Skoumala (1904–1988) od mladicky zjitřeného vyznání z dvacátých let po literárněhistorický esej a trs rukopisných aforismů z let sedmdesátých. Do vymezeného žánrového spektra spadají epigramy, vlastní verše, deníkové záznamy, významný proslov na 1. sjezdu českých spisovatelů a různě odstíněné a koncipované výklady osobností literatury i kulturněhistorického prostoru. Pestrý textový materiál je rámcově uspořádán do dvou celků. První z nich obsahuje texty literárněhistorického a kritického charakteru, většinou doslovy a jubilejní medailony. Druhá část svazku představuje Skoumala spisovatele – epigramatika, satirika a pohotového glosátora. Jejím jádrem je nikdy nepublikovaná sbírka Budiždán, epigramatická a aforistická žeň více než tří desetiletí. Za ní jsou uvedeny příbuzné texty do ní nezařazené. Časově i tematicky je tato část spojena se Skoumalovým deníkem z let 1955–1956. Deník nejen ukazuje zákulisí české literatury a kultury daného období, ale rovněž dovoluje poznat metodu Skoumalova tvoření vycházející ze specifického ironizujícího hněvu (odtud název svazku Spiritus iratus), v českém prostředí jedinečného. Závěrečné zklidnění po obou provázaných, expresí nešetřících kritických textech představuje zařazení dvou básnických vstupů, útlý soubor přírodní lyriky z pobytů ve východočeské Budislavi a vlastivědně zaměřená skladba z téhož kraje určená dětem. Editorka Dagmar Blümlová se osobností Aloyse Skoumala zabývá již bezmála třicet let; se Skoumalem se osobně setkala a napsala o něm monografii.