Mimořádná kniha Miroslava Grebeníčka dokumentuje především průběh církevních restitucí a vývoj katolictví v naší zemi.
 Není náhodou, že největší náboženské revolty byly v historii spojeny právě s odporem proti církevnímu kupčení. Platí to i v současné době, kdy zejména římskokatolická církev se celkovým objemem majetku zařadila mezi nejbohatší instituce v České republice. Navíc načasování a způsob předání obrovského majetku do rukou církve její morální kredit výrazně snižuje.
 Získaný majetek tak sotva povede k většímu rozmachu náboženství v jeho tradičních formách. Zato dochází k posílení role církevních papalášů v české politice, ekonomice i v některých médiích. Dokonce i veřejnoprávní média se už jistou dobu chovají tak, jako by se ke katolictví v České republice nehlásila pouhá desetina, ale naprostá většina společnosti.
- Nakladatel: Ottovo nakladatelství s.r.o.
- Kód:
- Rok vydání: 2018
- Jazyk: Čeština
- Vazba: Hardcover, kein Schutzumschlag
- Počet stran: 416
- Šířka balení: 15.5 cm
- Výška balení: 21 cm
- Hloubka balení: 2.5 cm
- Váha balení: 944 g
 
             
             
             
             
             
             
             
             
        
         
                             
                             
                             
                             
                             
                             
                             
                             
                             
                             
                             
                             
                             
                             
                             
                             
                             
                             
                             
                            
Recenze
Hned vysvětlím toto poněkud radikální prohlášení.Jak jistě víte, opět nastala doba, kdy církevní představitelé začali vyskakovat, že konečně musí dojít k vyrovnání ztrát církve (rozuměj „katolické“ církve), kterou církev „utrpěla“ po roce 1948 v důsledku „konfiskací majetku“ a represálií ze strany komunistického režimu.Ale je tomu úplně jinak. Už císař Josef II. kolem roku 1780 kromě zrušení nevolnictví provedl faktické zestátnění církve (samozřejmě katolické, protože jiná v té době ani nesměla být...)Císař Josef II. (syn Marie Terezie) už měl totiž dost rozpínavosti a arogance církevních představitelů, zavedl toleranci všech náboženských vyznání – a církev v podstatě zbavil veškerého majetku. Nadále byli církevníci jen „správci a provozovateli“ všech církevních statků, které od té doby patřily státu. Tedy alespoň v tom byl Josef II. císař „blahé paměti“. Udělal kus záslužné práce. Dokázal to, co nedokázali ani husité!Tento stav přetrval i konec Rakousko-Uherska a vznik ČSR.
A fakticky přetrval i celou dobu komunistického režimu. Komunistický režim katolíkům nepřál a jak mohl, tak je diskriminoval, případně zavíral.Ale žádný majetek jim komunisté nemohli zkonfiskovat ani znárodnilt. Ne, že by nechtěli, ale prostě nemohli. Proč nemohli? Protože už neměli co znárodnit a zkonfiskovat.
Církev už přibližně 170 let žádný majetek nevlastnila... Jak už bylo řečeno, od vlády císaře Josefa II. byla jen správcem a provozovatelem církevních statků, ne majitelem. Komunisté církevníky bez náhrady vyháněli z různých staveb a pozemků, které původně využívali, ale v žádném případě jim nemohli nic vyvlastnit!
Autorem této recenze je privátně působící katolický kněz