Téma působivého díla Zloději knih tvoří zkoumání vztahu nacistů ke knihovnám, jejich kradení z okupovaných území, katalogizace a i ničení. Do konce druhé světové války zmizely v Evropě miliony knih, aby se staly součástí sbírek nacistických institucí a soukromých sbírek předních představitelů zvráceného totalitního režimu. Autor vysvětluje i vznik organizací SA a SS a brutální praktiky SS v konkurenčním boji ve snaze ovládnout mocenské pole rodící se nacistické informační služby. Velitelem SS byl fanatický sběratel knih Heinrich Himmler. V nacismu šlo o budování knihoven nového typu věnovaných „ideologickému průzkumu" - knihovna politicky nežádoucí literatury, nepřátel říše, vědecké knihovny na výzkum socialismu a komunismu, židovské literatury, sekt, ale i křesťanství. Pod Himmlerovým vlivem navíc vznikla i knihovna zaměřená na okultismus, kterému obávaný nacistický vůdce věnoval značnou pozornost. Dalším zaslepeným sběratelem knih, o kterém Rydell podrobně píše, byl Alfred Rosenberg, strůjce ideologické základny nacismu. Každá kapitola představuje jakousi sondu do jednoho z aspektů nacismu. Od organizačních náležitostí, osobních vazeb, ideologického zázemí, vzdělávací systém, přes samotné sbírání knih a jejich příležitostné ničení až po osobní historie předchozích majitelů knih a sbírek. Ve více kapitolách Rydell zasvětí čtenáře s historií. Podrobně seznamuje čtenáře s historickým kontextem, společenskými souvislostmi a to nejen nacismu. Torza ukradených knihoven se v průběhu desetiletí po válce podařilo vypátrat a vrátit původním majitelům, rozsáhlé sbírky ale zůstávají nadále zmizelé v mlze dějin. Možná byly zničeny během bombardování nebo zanikly při jiné příležitosti. schovat popis