V zásadě je to velice zajímavá kniha, z níž se čtenář dozví lecos o domorodých národech Sibiře, i když vzhledem k tomu, že řada těchto národů si již nezachovala mnoho ze své původní identity a písemné prameny z jejich starší historie prakticky neexistují, nelze rozhodně očekávat nějaké komplexní zpracování dějin. V knize je i spousta poznámek o dějinách Ruska jako takového. Autorka podnikla na Sibiř cestu a snažila se s domorodci, hlavně těmi, kteří dosud praktikují šamanismus, sama setkat; v tom byla někdy úspěšná více, jindy méně. Cenné jsou i její rozhovory s dalšími obyvateli Sibiře. Co mě však četbu dost otrávilo, bylo autorčino špatně skrývané pohrdání Rusy a Ruskem. Třeba hned v úvodní části knihy, kde navštívila v Petrohradě dvě antropoložky, od nichž chtěla získat další informace, o jedné z nich píše, že měla "bolševický účes" a že by nebylo překvapivé, kdyby jí ze "špiček bot čouhaly žiletky". Obě ženy ji údajně sledovaly "bez zájmu", pozoruhodné je, že se pak jako mávnutím kouzelného proutku rozhovořily. S podobným hodnocením lidí, které autorka potkala, se v knize setkáváme na víc místech. Trocha pokory by autorce neuškodila, protože její rádoby vtipné poznámky celkový dojem z knihy spíše kazí. schovat popis