Recenze Říše milosti

Říše milosti

Říše milosti

217 Kč
Zobrazit knihu
V Muzeu Edgara Alana Poea ve Virginii je objevena mrtvola kurátora stažená z kůže. Případ vykazuje jistou podobnost s událostmi v knihovně v norském Trondheimu. Detektiv Felicia Stoneová z Richmondu a trondheimský policejní inspektor Odd Singsaker pracují na obdobných případech vraždy, spáchaných... číst celé 

Recenze

2
Ověřené recenze jsou tak výslovně označené, ostatní jsou neověřené.
Avatar uživatele
„Říše milosti“ obsahuje snad všechno, co byste si mohli přát od žánru detektivky. Kniha je nápaditá, napínavá a napsaná víc než slušně. Během čtení vám bude běhat mráz po zádech a umím si představit, že někdo podle knihy natočí brutální horor.
Nor Jorgen Brekke (1968) působil dlouhá léta jako pedagog a v posledních letech se živí jako žurnalista a autor beletrie. „Říše milosti“ je jeho literárním debutem a ve své domovině vyšel roku 2011. Brekke od té doby napsal několik dalších detektivek, které zatím vyšly pouze v zahraničí. Nakladatelství XYZ na letošek chystá vydání knihy „Bezesný“, což je druhý díl série s inspektorem Oddem Singsakerem.
Děj románu „Říše milosti“ probíhá ve dvou časových rovinách a dá se říci, že i ve dvou zemích. První vyprávěcí linie je historická a my se díky ní podíváme do Norska v šestnáctém století. Hrdiny tohoto příběhu je záhadná a (upřímně řečeno) dost děsivá dvojice Lazebníka a jeho malého pomocníka. Lazebník putuje po světě, vykonává svou profesi a po nocích se věnuje koníčku, který je strašidelný a hodně nechutný.
V kontextu s příběhem ze současnosti budete předpokládat pár věcí, ale radím vám, abyste se zamysleli nad vším, co se dozvíte. „Říše milosti“ je plná falešných vodítek, a když polevíte v ostražitosti, nebudete mít nejmenší šanci vyřešit ani jednu ze zápletek. V obou časových rovinách se vraždí jako o závod, a i když je kniha napsaná velmi poeticky a kultivovaně, pravda je, že většina scén je jako vystřižená z hororu. Odporné záležitosti jsou tu promíchané s intelektuálními pasážemi o literatuře nebo náboženství a hnus se střídá s krásou.
Druhá vyprávěcí linie se odehrává v současnosti a její aktéři žijí buď v Americe, nebo Norsku. Jejich osudy jsou ovlivněné událostmi ze šestnáctého století, a protože je tady opravdu hodně zápletek a záhad, možná vám bude chvilku trvat, než se zorientujete. „Říše milosti“ není přímočará ani jednoduchá a autor očekává, že s ním budete aktivně spolupracovat. Tohle prostě není šestáková detektivka založená na efektu, u které můžete vypnout, ale kniha, u které musíte přemýšlet. Podobně náročný je i styl vyprávění.
V Americe i Norsku dojde k brutální vraždě, kdy vrah svou oběť doslova stáhne z kůže. Čtenáři je tento fakt znám, ale američtí ani norští policisté netuší, že jejich vražda není jediná. Ve hře je tajemný rukopis, a protože se americký případ prolíná s norským, je pouze otázka času, kdy se spolu setkají americká policistka Felicie Stoneová a norský inspektor Odd Singsaker. Každý z nich je jiný, každý využívá jiné metody, a tak záleží jen na vás, zda vám bude sympatičtější bezprostřednost Stoneové nebo rozvážný hloubavý přístup Singsakera.
Kniha nevyžaduje žádné zvláštní vědomosti z historie ani z literatury, protože všechno je tady skvěle vysvětlené. Hodně se tu mluví o středověkých pitvách, o náboženských řádech a prostor dostal i americký spisovatel E. A. Poe. Příběh je temný, dobře promyšlený a poměrně složitý. Detektivní zápletky se tu prolínají a Brekke důkladně propracoval i vedlejší postavy a nepříliš důležité epizody. S vyprávěním i s textem si vyhrál a je za ním vidět obrovský kus práce. Některé pasáže jsou dojemné, některé cynické a mě asi nejvíc bavily scény s mladou knihovnicí Siri, která zbožňuje detektivky a své kolegy oblažuje dedukcemi ve stylu Sherlocka Holmese.
„Říše milosti“ je originální a chytré čtení, které uspokojí každého fanouška napětí. Jorgen Brekke navíc dokázal, že detektivka se dá napsat tak, že připomíná společenský román.

26/07/2018
Avatar uživatele
Opět jedna z knih kolem které se udělalo spousta "humbuku", bohužel pro nic za nic. Obálka taky pěkně udělaná, navnadí vás, ale nakonec už od čtvrtiny knížky zjistíte, že se zřejmě jednalo o marketingový tah. Hlavní postavy nezapamatovatelné, příběh plytký a Poe? Toho tady čekejte jen okrajově. Takhle si detektivku teda rozhodně nepředstavuji a za mně mohu jenom říci, do této knihy chodit fakt nemusíte, klidně se bez ní obejdete.
11/05/2018