„Doufáte a věříte. Vše vidíte v jasných barvách jako skutečnost. Nepochybujete o tom. Víte, že samotná cesta je cíl. Že už tohle všechno stálo za to. Nutnost překonat se. Znovu vstát, znovu začít, zatnout zuby, doufat a věřit dál. Hledat na všem pozitiva. Zavřít oči, zasnít se a pak roky, krůček...
číst celé
„Doufáte a věříte. Vše vidíte v jasných barvách jako skutečnost. Nepochybujete o tom. Víte, že samotná cesta je cíl. Že už tohle všechno stálo za to. Nutnost překonat se. Znovu vstát, znovu začít, zatnout zuby, doufat a věřit dál. Hledat na všem pozitiva. Zavřít oči, zasnít se a pak roky, krůček po krůčku, za tímto snem trpělivě kráčet. Dokonalé vnitřní naplnění, když to dokážete a sen se stane skutečností. Ta nejcennější lekce pro život, která znovu posiluje touhu dokázat něco dalšího, většího, stát se ještě lepším člověkem."
Kniha 160 je poutavým příběhem dvou bytostí, které dokázaly splynout v jedno tělo a jednu duši. Je vyprávěním, ve kterém se čtenář spolu s touto dvojicí může vydat na cestu plnou dobrodružství, náhod a emocí a být svědkem jejich růstu a postupné transformace. Na cestu za snem dokončit vytrvalostní závod na 160 kilometrů.
schovat popis
Recenze
Abych začla pozitivně; obálka je nádherná. Snad i na tu jsem se z části chytla (ale víc na tu anotaci).
„Moc se mi líbil styl psaní.“ chtěla jsem dodat, ale vlastně to je ten rozporuplný faktor. Tereza působí jako inteligentní slečna, která si stojí za svým, míří za svým cílem a má ujasněné hodnoty. O tom z velké části kniha je. O jejích názorech… často morálních. O lásce ke koním… ale hlavně o životě závodníka na naší české půdě, skrz stezky i asfaltky, a v blízkém zahraničním okolí. Často píše o tom, jak je jiná než ostatní soutěžící – jak se nebojí jít proti proudu a vybočit z řady. Všechno to zní hrozně hezky…
Ale co se týče samotné formy, první hvězdu ubírám za to kapitolové střídání „přítomného a minulého“ času, které takto dokážu rozlišit jedině těmi daty v nadpisu. Ve skutečnosti se skákalo ze vzpomínky na druhou vzpomínku, a to často uprostřed vyprávění. Složité a chaotické. Často jsem byla dezorientovaná a musela se vracet, abych se podívala, na co se navazuje. Nakonec jsem se naučila „číst svým stylem“ : přečetla jsem několik kapitol z minulosti, pak jsem se vrátila k těm vynechaným kapitolám současnosti. Jedině takto jsem vesměs chápala, o čem je v danou chvíli vlastně řeč.
Tomu totiž zabraňovala ještě jedna věc, za kterou ubírám druhou hvězdu; vynechávání podnětu ve větách. Často v celých odstavcích. Kapitolách. „Byla výborná. Naučila mě tohle. A on pak šel a dokončil to.“ Kdo? Co? O kom byla řeč, když je několik věcí v jedné větě vyjádřených neurčitě? Tam jsem se ztrácela, moc. Fantomas1 (na dtb knih) napsal: „Autorka umí psát, ale musí se umět pochopit a kdo má, tak porozumí.“ Já neměla. Porozumět. Vy třeba máte.
Jinak fajn čtení pro mladé dívky, které se okolo koní začínají pohybovat, jako takový směr, že i ve sportu je fajn a jde zůstat skromný a milovat koně.
Také by maličko pomohla lepší jazyková korektura. Našla jsem tam hodně chyb, které požitek z četby umensuji. Také slohově b si to zasloužilo přísnější supervizí.