Recenze 160

160
„Doufáte a věříte. Vše vidíte v jasných barvách jako skutečnost. Nepochybujete o tom. Víte, že samotná cesta je cíl. Že už tohle všechno stálo za to. Nutnost překonat se. Znovu vstát, znovu začít, zatnout zuby, doufat a věřit dál. Hledat na všem pozitiva. Zavřít oči, zasnít se a pak roky, krůček... číst celé 

Recenze

4
Ověřené recenze jsou tak výslovně označené, ostatní jsou neověřené.
Avatar uživatele
Tři hvězdy z pěti. Myslím, že autorka si zaslouží víc… ale přesto jí za tento počin víc dát nemůžu. Já ne, i když všichni ostatní zatím hodnotili jen plným počtem hvězdiček (na databázi knih).
Abych začla pozitivně; obálka je nádherná. Snad i na tu jsem se z části chytla (ale víc na tu anotaci).
„Moc se mi líbil styl psaní.“ chtěla jsem dodat, ale vlastně to je ten rozporuplný faktor. Tereza působí jako inteligentní slečna, která si stojí za svým, míří za svým cílem a má ujasněné hodnoty. O tom z velké části kniha je. O jejích názorech… často morálních. O lásce ke koním… ale hlavně o životě závodníka na naší české půdě, skrz stezky i asfaltky, a v blízkém zahraničním okolí. Často píše o tom, jak je jiná než ostatní soutěžící – jak se nebojí jít proti proudu a vybočit z řady. Všechno to zní hrozně hezky…
Ale co se týče samotné formy, první hvězdu ubírám za to kapitolové střídání „přítomného a minulého“ času, které takto dokážu rozlišit jedině těmi daty v nadpisu. Ve skutečnosti se skákalo ze vzpomínky na druhou vzpomínku, a to často uprostřed vyprávění. Složité a chaotické. Často jsem byla dezorientovaná a musela se vracet, abych se podívala, na co se navazuje. Nakonec jsem se naučila „číst svým stylem“ : přečetla jsem několik kapitol z minulosti, pak jsem se vrátila k těm vynechaným kapitolám současnosti. Jedině takto jsem vesměs chápala, o čem je v danou chvíli vlastně řeč.
Tomu totiž zabraňovala ještě jedna věc, za kterou ubírám druhou hvězdu; vynechávání podnětu ve větách. Často v celých odstavcích. Kapitolách. „Byla výborná. Naučila mě tohle. A on pak šel a dokončil to.“ Kdo? Co? O kom byla řeč, když je několik věcí v jedné větě vyjádřených neurčitě? Tam jsem se ztrácela, moc. Fantomas1 (na dtb knih) napsal: „Autorka umí psát, ale musí se umět pochopit a kdo má, tak porozumí.“ Já neměla. Porozumět. Vy třeba máte.
25/07/2018
Avatar uživatele
Hodně mě zajímalo, co nám má tato ambiciózní mladá dáma co říct. A bylo to zajímavé! Ale podle mě maličko domýšlivé,, možná, že za pár let by vás napsala úplně jinak, takhle jsem místy měla pocit, že jen autorka to s konmi umí a my ostatní jsme letadlo.
Jinak fajn čtení pro mladé dívky, které se okolo koní začínají pohybovat, jako takový směr, že i ve sportu je fajn a jde zůstat skromný a milovat koně.
11/06/2020
Avatar uživatele
Kdyby autorka sestoupila ze svého piedestalu morálního posla, četlo by se to lépe. Tedy,se sklenkou vína v ruce se to četlo fajn a ledajaké myšlenky vyjádřila opravdu výborně, ale vše se neslo v podtonu, který možná nezamýšlela, ale knihou se nese -takove lehce nepříjemné "já jsem lepší než vy". Nemyslím, že by to tak chtěla napsat,možná, že by stačilo podívat se na to celé maličko s odstupem..též mě iritovaly časté chyby v tisku a překlepy. Nedotaženě.
3/06/2019
Avatar uživatele
Terezka píše moc hezky a knížka je rozhodně pozoruhodná a místy naprosto dojemna, nemůžu se ale zbavit takového podivného vtíravého pocitu že se mě neustále jakoby čtenáři snaží moralizovat staví mě nenápadně do pozice někoho, kdo by to třeba mohl dělat nedobre. A naopak se nebojí vyzdvihnout sebe co by nejlepší....fajn. věřím ji to. Ale někdy podáno skoro až nesympaticky...
Také by maličko pomohla lepší jazyková korektura. Našla jsem tam hodně chyb, které požitek z četby umensuji. Také slohově b si to zasloužilo přísnější supervizí.
1/03/2019