zboží
(prázdné)
Atlas keřů pojednává především o základních domácích (autochtonních) a běžně pěstovaných cizokrajných (introdukovaných) taxonech, zahrnuty jsou však i méně časté, a proto v literatuře zřídka publikované taxony, které se teprve rozšiřují do kultury. Publikace v hlavní části obsahuje cca 250 druhů...
číst celé
Atlas keřů pojednává především o základních domácích (autochtonních) a běžně pěstovaných cizokrajných (introdukovaných) taxonech, zahrnuty jsou však i méně časté, a proto v literatuře zřídka publikované taxony, které se teprve rozšiřují do kultury. Publikace v hlavní části obsahuje cca 250 druhů keřovitě rostoucích dřevin, odolných klimatickým podmínkám ČR. Při jejich výběru autoři vycházeli ze zkušeností kultivace keřovitých druhů v arboretech ČR.
Řazení dřevin je systematické po čeledích, což zvyšuje přehlednost knihy a umožňuje snadnější určování jednotlivých druhů dle morfologických znaků. Dvojstrany věnované jednotlivým druhům jsou rozděleny na textovou a fotografickou část. V textové části jsou uvedeny hlavní rozlišovací znaky pro spolehlivé určení druhu, původní geografické rozšíření, hlavní ekologické nároky a nároky na pěstování v kultuře. V závěru jsou připojeny informace o způsobech využití jednotlivých druhů pro různé účely, zajímavosti a také základní pěstované kultivary či odrůdy. Fotografická část obsahuje celkový habitus dřevin a detaily zobrazující důležité poznávací znaky.
Atlas umožní určování a rychlou orientaci v sortimentu keřovitě rostoucích dřevin jak v přírodním, tak i kulturním prostředí. Cílovou skupinou je laická i odborná veřejnost, zvláště pak studenti biologicky zaměřených oborů středních a vysokých škol.
schovat popis
- Nakladatel: Academia
- Kód:
- Rok vydání: 2018
- Jazyk: Čeština
- Vazba: Vázaná
- Počet stran: 476
- Šířka balení: 17.8 cm
- Výška balení: 24.5 cm
- Hloubka balení: 2.5 cm
- Váha balení: 1.3 kg
Recenze
Kniha o rozsahu 476 stran je rozšířenou verzí Úradníčkovy dřívější práce o našich dřevinách (2007); tentokrát je zaměřena výhradně na keře, s nimiž se u nás můžeme setkat. Má tradiční členění obrazových atlasů. Po úvodním povídání o keřích [str. 11 – 27] následuje hlavní část – 215 dvoustran atlasu [30 – 459], z nichž levá strana je textová, na pravé straně je 2 – 9 fotografií popisovaného keře. Většina dvoustran (cca 153) je věnována jednomu druhu, o 60 dvoustran se dělí dva druhy a ve dvou případech popisy a fotografie tří druhů keřů. Celkem je tak v atlase popsáno na 279 druhů keřů; o několika dalších příbuzných druzích nebo křížencích jsou zmínky v textu. Inzerovaných „téměř 400 druhů“ ovšem v knize nenajdeme.
Ke kvalitě fotografií lze mít řadu připomínek. Autoři si zřejmě neuvědomují, že něco jiného jsou snímky do týdenního stolního kalendáře pro zahrádkáře, a něco jiného fotografie do odborného atlasu. V případě kalendáře jde o nezávazný barevný doprovod s životností jen málo delší než jepice, jejichž dospělci (jak známo) nepřijímají potravu a obvykle nežijí déle než jeden až tři dny. Odborná botanická publikace však vyžaduje podstatně více - předpokládáme u ní podstatně delší životnost a navíc požadujeme informační hodnotu ilustrací; nároky tak bývají oprávněně mnohem vyšší. (O to vyšší, nevychází-li publikace v resortním zemědělském či školním vydatelství, ale v Academii.) Perokresby, zejména detaily a schémata květů nebo zimní habitus keře, ovšem nemohou být nahrazeny ani sebelepšími fotografiemi. Obojí se nicméně může vhodně doplňovat, jak ukazuje menší, spíše populární atlas Knižního klubu (Průvodce přírodou: Keře, 1998). Celkový habitus keřů na fotografiích však většinou chybí [namátkou 135, 137, 143, 145, 193 aj.] nebo připomíná spíše abstraktní obraz [34, 69, 79, 167, 173, 339]. Fotografie listů jsou většinou nepodařené, listy se všelijak kroutí nebo překrývají, chybí měřítko. Fotografie květů jsou amatérské, patrně pořízené jen v tzv. režimu „makro“, který ovšem nemá s makrofotografií pranic společného [157]. Některé snímky jsou ošklivě podexponované [31, 33, 43, 117, 187 aj.], u jiných byla provedena nevhodná korekce světel [441], špatně vyvážena bílá barva [377] nebo snímek působí neostře.
Hlavní rozlišovací znaky jsou pouze popisovány v textu – zcela chybí doprovodné perokresby celkového habitu, listů, květů a plodů. Prázdného místa je na sudých stranách knihy požehnaně a chybějící kresby mohly být umístěny právě zde. Další prostor pro smysluplné ilustrace by se získal odstraněním „hluchých“ míst na zbytečně velkých fotografiích [např. 107, 137, 148, 151, 155, 251, 259] nebo vyřazením duplicitních záběrů. Uvedené nedostatky bohužel značně omezují význam knihy jako určovací příručky pro studenty a přírodovědce. Odstraněním uvedených nedostatků a příp. doplněním o stručný klíč v úvodu by se event. příští vydání knihy mohlo posunout od spíše povrchního zemědělsko-lesnického pojetí k hodnotnější přírodovědecké příručce trvalejší hodnoty.
I přes uvedené výhrady odborného charakteru si titul zřejmě najde své čtenáře mezi milovníky přírody. Koneckonců, díky pevné vazbě (lamino) a kvalitnímu křídovému papíru, jehož použití bylo dáno potřebou kvalitní reprodukce fotografií, může být kniha pěkným dárkem.