Recenze Svatá temnota

Sovětský svaz se před okolním světem pyšnil perestrojkou a glasností, ale za ploty gulagů byli stále vězněni lidé za své názory.

Kniha Svatá temnota. Poslední dny gulagu je založená na faktech, osobních prožitcích autora, který byl od roku 1984 vězněn v internačním táboře v Mordvinsku, kam byl poslán za protisovětskou činnost. Ačkoliv jde o téma závažné a strastiplné, Levan Berdzenišvili popisuje léta strávená v gulagu jako nejkrásnější ve svém životě. \"Kde jinde jsem se mohl potkat se všemi těmi muži, tak pečlivě shromážděnými KGB?\" klade si řečnickou otázku, na níž si současně sám ve svém textu odpovídá. V jednotlivých kapitolách vytváří galerii portrétů spoluvězňů - Gruzínů, Ukrajinců, Rusů, Arménů, Estonců a dalších reprezentantů žaláře národů, občanů všech společenských vrstev, převážně však intelektuálů. Osazenstvo gulagu za časů Andropova, Černěnka a Gorbačova čtenáře této knihy zasáhne. Vězňové si recitují řecky Iliadu, umějí dohromady desítky jazyků, vynalézají, hladoví, nuceně pracují. O ruském medvědovi vědí mnohem více, než si umíme představit. Tam venku běží perestrojka a glasnosť, ale gulagu se to netýká. Navzdory nepřízni osudu ale Berdzenišvili píše svůj příběh s humorem, ironií a optimismem. Vznikl tak živý obraz sovětské společnosti, která se těsně před vlastním zhroucením proměnila v obrovské absurdní divadlo.