Hobit aneb Cesta tam a zase zpátky
aneb spíše cesta tam, neboť na cestu zpět zbyla jen jedna kapitola. Jestli jste zvládli tohle souvětí gratuluji a máte můj respekt. Kniha pojednává o pohodářském Hobitovi Bilbovi, který je sledem událostí donucen vydat se na dlouhou výpravu společně se skupinou trpaslíků a čarodějem. Ale co si budeme, tenhle příběh zná skoro každý. Nebo to tak beru jen já? K Hobitovi mě dotáhla touha přečíst si Pána prstenů, která je ve mně již dlouhé roky. Po shlédnutí rozšířené edice Společenství prstenu, přítelkyně zakoupila celou trilogii společně s Hobitem. Ona začala s Pánem prstenů, a na mě zbyl Hobit. Nakonec jsem však rád, že jsem začal právě s ním. Věřím totiž, že pokud bych se k němu dostal až po Pánu prstenů, mohl bych být trochu zklamaný. Teď se to pokusím vysvětlit.
Kniha nebyla psána za účelem pompézního fantazy. Už od začátku čtení působí jako pohádka. Postavy jsou černé a bíle. To však není vůbec špatně. Ona to totiž má být pohádka. A naprosto lituji toho, že mi kniha nebyla předčítána v dětství. Pokud totiž knize odpustíte skromnost a odtrhnete se od myšlenky, že nám představila Středozem nebudete mít s knihou sebemenší problém. Díky knize jsem se vrátil do dětství, a už dlouho jsem se u knihy tak nezasnil. Svět je krásně pestrý, ale kniha je jen takovou ochutnávkou, toho, co vše se v něm skrývá. Doporučil bych tak knihu hlavně mladším čtenářům nebo čtenářům, kteří mají v plánu prozkoumat, každé zákoutí Středozemě.
Ač již nejsem malé dítě, ponořil jsem se do příběhu Pana Pytlíka naprosto až po krk. Kniha je hrozně hravá a hrozně rychle odsýpá, což je zároveň jedna z nevýhod. Přál jsem si zůstat na některým místech déle, a prožít je více do hloubky. Zároveň občas některé postavy nedostanou dostatek času na přerod, a zkrátka se po jedné straně z úhlavních nepřátel stanou spojenci. Pokud však tohle všechno knize odpustíme její naivita a pohádkovost vás naprosto uhrane. Vím, že knihu nečtu naposled a zároveň vím, že tohle je něco, co chci jednou číst svým dětem. Sakra klobouk dolů, tohle je Pohádka s velkým P. Sakra, jak já se těším, až se díky dalším dílům R.R.Tolkiena do Středozemě podívám znovu.
Zajímavost: Vůbec první filmová adaptace Hobita vznikla v roce 1966 v Praze
Recenze
ky, zažije nezapomenutelné příběhy a dobrodružství. Dokonce mnohokrát zachrání svým přátelům životy. I milovníci velkolepých bitev si přijdou na své. Doporučuji pro všechny čtenáře, ať jsou velcí či malí. Já jí mám jako jednu z nejlepších.
Miluji Tolkienův svět a tohle je jedna z mých nejoblíbenějších knížek, kterou bych mohla číst pořád a pořád dokola.
Tato kniha je lehčí čtení než její volné pokračování, Pán prstenů, ale přesto je v ní mnoho moudrosti.
Bilbo Pytlík je zvyklý na svoji pohodu, klid a příjemný život. Jednoho dne mu ale na dveře zaklepe Gandalf a vyzve ho na výpravu za dobrodružstvím.
Dobrodružství... kdo ale touží po dobrodružství, když může mít klid?
Okolnosti ale hrají do noty výpravy, a tudíž se vydáváme na cestu k hoře, aby trpaslíci mohli získat zpět svůj poklad.
Příběh je krásný a já ho mám mnohem raši než klasickou sérii Pán prstenů. Vypráví o přítelství, odhodlanosti a neutuchající touze.
Ukazuje nám detaily, které nám doplní skládačku z tohoto světa. Určitě Vás okouzlí.
Hobitovi jsem se dlouhý čas vyhýbala - i tomu filmovému. Filmový Pán prstenů, to je mé dětství, ale Tolkienovi knihy jsem spoustu let odkládala a zároveň se těšila na jejich čtení.
Když jsem Hobita začala číst, překvapilo mě, jak květnatě a hlavně pohádkově je to napsané. Oproti Pánu prstenů je to opravdu takové pohádkové dobrodružství jednoho hobita z Kraje, který má rád svůj klid, ale zároveň ho jedna jeho část ponouká zapojit se do dobrodružství.
Moc se mi líbilo, jak se pořád něco dělo. Žádná hluchá místa, pořád nějaká akce a seznamování s hrdiny, se světem a jeho historií. Všechno to bylo tak krásně zapojeno do celého příběhu, až jsem si chvílemi připadala, že je mi zase šest a svět dobrodružných fantasy příběhů s elfy, trpaslíky a čaroději, není jen fantazie, ale realita skrytá před těmi velkými vážnými dospěláky.
Neodolala jsem a pustila jsem si už i první díl z filmové trilogie o Hobitovi a byla jsem dost překvapená, kolik věcí je tam jinak, nebo navíc, takže jsem zvědavá, jak tomu bude s těmi dalšími dvěma.
Závěr knižního Hobita mě lehce rozesmutnil, ale na druhou stranu, takové konce, které ve čtenáři něco zanechají a vyvolají emoce, jsou mé nejoblíbenější. Tolkien a jeho vypravěčský um je jednoduše kouzelný a pohádkový.
Je to skvěle napsaná kniha, která mě opravdu hodně bavila a moc dobře se četla. Příběh předchází Pánovi prstenů, podle mě se to hodně povedlo. Je to skvělá kniha, ke které nemám žádné výčitky a takových je opravdu málo. Dávám knize pět hvězdiček a doporučuji.
Shrnutí: Krásný pohádkový příběh, který doporučuji jako vstup do Tolkienova světa.
Na prvních stranách se však nejistota rozplynula. Nemohla jsem se víc mýlit. Pohádkový nádech dobrodružství, plno vtipu, veselých momentů a krásné krajiny. Bylo tam sice plno nebezpečenství, ale dávkováno bylo přirozeně a překonatelně.
Takže můžu jenom doporučit. Pokud jste na PP narazili a odradil vás/nesedl vám, tak tohle je úplně o něčem jiném.
1.Že je kniha čtivější než Pán prstenů (ne že by on nebyl),
2. Že hobité jsou strašlivě roztomilí a sympatičtí (což už jsme si všimla v Pánu prstenů)
3. Že má Tolkien ohromně květnatý jazyk, který z toho úplně čiší.
Prostě dokonalost. Má to být ve formě pohádky pro děti, v tom případě je to nejhezčí pohádka jakou jsem kdy četla. Jen bitva pěti armád byla podle mě hodně urychlená, což je škoda, ale jinak dokonalost sama.
První vydání této knihy vyšlo v poměrně malém nákladu. Kdo by v té době jen tušil, jak úspěšným se to stane.
aneb spíše cesta tam, neboť na cestu zpět zbyla jen jedna kapitola. Jestli jste zvládli tohle souvětí gratuluji a máte můj respekt. Kniha pojednává o pohodářském Hobitovi Bilbovi, který je sledem událostí donucen vydat se na dlouhou výpravu společně se skupinou trpaslíků a čarodějem. Ale co si budeme, tenhle příběh zná skoro každý. Nebo to tak beru jen já? K Hobitovi mě dotáhla touha přečíst si Pána prstenů, která je ve mně již dlouhé roky. Po shlédnutí rozšířené edice Společenství prstenu, přítelkyně zakoupila celou trilogii společně s Hobitem. Ona začala s Pánem prstenů, a na mě zbyl Hobit. Nakonec jsem však rád, že jsem začal právě s ním. Věřím totiž, že pokud bych se k němu dostal až po Pánu prstenů, mohl bych být trochu zklamaný. Teď se to pokusím vysvětlit.
Kniha nebyla psána za účelem pompézního fantazy. Už od začátku čtení působí jako pohádka. Postavy jsou černé a bíle. To však není vůbec špatně. Ona to totiž má být pohádka. A naprosto lituji toho, že mi kniha nebyla předčítána v dětství. Pokud totiž knize odpustíte skromnost a odtrhnete se od myšlenky, že nám představila Středozem nebudete mít s knihou sebemenší problém. Díky knize jsem se vrátil do dětství, a už dlouho jsem se u knihy tak nezasnil. Svět je krásně pestrý, ale kniha je jen takovou ochutnávkou, toho, co vše se v něm skrývá. Doporučil bych tak knihu hlavně mladším čtenářům nebo čtenářům, kteří mají v plánu prozkoumat, každé zákoutí Středozemě.
Ač již nejsem malé dítě, ponořil jsem se do příběhu Pana Pytlíka naprosto až po krk. Kniha je hrozně hravá a hrozně rychle odsýpá, což je zároveň jedna z nevýhod. Přál jsem si zůstat na některým místech déle, a prožít je více do hloubky. Zároveň občas některé postavy nedostanou dostatek času na přerod, a zkrátka se po jedné straně z úhlavních nepřátel stanou spojenci. Pokud však tohle všechno knize odpustíme její naivita a pohádkovost vás naprosto uhrane. Vím, že knihu nečtu naposled a zároveň vím, že tohle je něco, co chci jednou číst svým dětem. Sakra klobouk dolů, tohle je Pohádka s velkým P. Sakra, jak já se těším, až se díky dalším dílům R.R.Tolkiena do Středozemě podívám znovu.
Zajímavost: Vůbec první filmová adaptace Hobita vznikla v roce 1966 v Praze